Profesorský boj o Hrad tatíčka Masaryka poznaly české luhy a háje už před pěti lety.

Dodávám, že politizující filozof, religionista a programátor Jan Sokol podlehl tenkrát v devátém kole volby programově slibné agitaci Václava Klause.
V prezidentské volbě v únoru 2008 se střetne ekonom s ekonomem, pravičák a pravicově smýšlející.

Čechoamerický národohospodář mezinárodního akademického věhlasu Jan Švejnar ukázal, že dokáže být při konfrontaci s otcem kupónové privatizace snobsky pyšný. V posledních českých volbách by prý dal hlas sociální demokracii. Nadcházející reforma je mu málo. Stávajícímu hradnímu pánovi zase připadá chaotická.

Jana Švejnara vysílá do střetu s Klausem Strana zelených. Možná i sociální demokraté a některá menší uskupení zastoupená v horní komoře českého parlamentu.

Občanská demokracie je k sídlu českých králů přikuta pevným řetězem, neřkuli pupeční šňůrou. Změnu politického panoramatu je ochotna bránit vlastním tělem. Na nevolebním kongresu předala podpisy sto dvaadvaceti volitelů ku větší slávě Václava Klause, kterého nelze ponechat na holičkách. Oslabilo by to koaliční vládu vedenou ODS, umenšilo sílu liberálního hracího týmu vůbec.

Třebaže mezi Hradem a Strakovou akademií v poslední době vztahy lehce váznou, premiér Mirek Topolánek by si podřezával vůdcovský konár, na němž sedí a jemu dobre, kdyby Klause jakkoli zpochybnil. O lidovcích, coby spojencích občanské demokracie po minimalizaci faktické autority předsedy Jiřího Čunka, těžko pochybovat.

Vlivní komunisté jsou konzervativnější než monarchisté z Koruny české. Navíc teď mají svých starostí dost, neboť se opět dává slyšet „kabinet kuriozit a zkamenělin“– klika kolem pražské stranické šéfky KSČM Marty Semelové a poslance Václava Exnera. Vyvolávají démony tvrdšího bolševickém profilu.

Protože tradicionalisté mají pevnou půdu pod nohama, Klaus jako budovatel polistopadového populistického kapitalismu jim nakonec bude pravděpodobně milejší, nežli bankovně nesocialistický Švejnar zpoza Velké louže.

Autor je politolog