Střední vrstvy jsou definovány velmi široce. V meziválečném Československu byl za příslušníka středních vrstev považován ten, kdo měl slušný byt či dům a z jednoho platu uživil rodinu, manželka se starala o domácnost a nebyla výdělečně činná. Tato definice střední vrstvy dnes zahrnuje jen její vyšší kategorie, neboť ve většině rodin středních vrstev pracují oba manželé a v době, kdy jeden z rodičů nepracuje z důvodu péče o děti, klesá významně finanční úroveň rodiny vůči bezdětným párům.

Tento pokles je nežádoucí a nevydělávající rodič se vrací k výdělečné činnosti, jakmile to věk dětí umožní. Proto státy pomáhají středním vrstvám, které netrpí chudobou, žijí ze své práce slušně, ale nepatří mezi úzkou finanční elitu. A plnou platbu za vzdělání svých dětí, za zdravotní péči a všechna sociální rizika by nezvládly.

I náš stát vedle dávek osobám v hmotné nouzi řadu podpor neváže na majetek, ale jen na příjem (přídavky na dítě, sociální příplatky, příspěvky na bydlení) anebo nepřihlíží ani k příjmu a podporuje i lidi s nadprůměrným příjmem (porodné, rodičovský příspěvek, podpora hypoték a stavebního spoření). Je jedno, zda se státní podpora jedinci nazve sociální podpora, příspěvek na stavební spoření či penzijní připojištění anebo odečet hypotečních úroků z daňového základu.

Vždy jde o finanční výhodu ze strany státu. To nemluvě o nepřímé podpoře poskytované formou služeb placených z veřejných rozpočtů, jako jsou dotace do školství, kultury či sportu.

Uživatelé těchto podpor jsou často majetní příslušníci středních vrstev, neboť velmi chudí lidé do divadel příliš nechodí a jejich děti masově nestudují. Daňově zvýhodněné hypotéky si pak může dovolit spíše horní část střední třídy.

Pokud by však odpadly tyto podpory střední vrstvě a ta musela platit plnou cenu za vstupenky do divadla či vzdělání svých dětí, tak se její valná část propadne mezi chudé. Kritika příslušníků středních vrstev, kteří užívají státního dobrodiní ve formě státní sociální podpory, státní podpory ke stavebnímu spoření a penzijnímu připojištění, daňových úlev anebo navštěvují dotovaná divadla, je faktickou kritikou našeho sociálního státu.

Ten podporuje střední vrstvy a to je dobře. Slušně žijící střední vrstvy jsou oporou demokracie. Nacismus v Německu se uchytil i proto, že hospodářskou krizí široké střední vrstvy propadly, cítily se ohroženy a ztratily víru v demokracii.

Autor je právník