Dva měsíce před koncem roku avizoval dopravní podnik, že nebude měnit staré jízdenky za nové. Co člověk nevypotřebuje, to může prvního ledna hodit do koše, respektive do sběru. Hned druhý den roku ale tohle avízo vzalo za své. Po počátečních zmatcích s prvními jízdami za nový tarif je najednou možné jízdenky měnit. Do patnáctého ledna je navíc povoleno jezdit na staré lístky, jakoby ten nový tarif neexistoval.

Staré lístky už ale pochopitelně ke koupi nejsou, člověk musí čerpat z toho sběru, do kterého je po silvestrovské noci vyhodil v domění, že už jde o bezcenný cárek papíru. Nové lístky nejsou v některých trafikách k dostání. Dopravní podnik se hájí tím, že jde o trafiky, které neodebírají jízdenky přímo od něj, ale z velkoskladů, které na konci roku nebyly jízdenkami zásobené. Kdo je ale měl zásobit? A jak rozezná normální smrtelník běžící na tramvaj spřátelenou trafiku od té velkoskladní?

Dopravní podnik zdražil jízdné a ještě chce po lidech, aby obíhali trafiky, bušili do automatů nebo si kupovali dražší jízdenky přímo u řidiče a zdržovali tak dopravu. Jako úlitbu předhodí s křížkem po funuse možnost výměny starých jízdenek za nové. A může si to dovolit. Má totiž monopol.

Čtěte více: Trafikám chybí v novém roce jízdenky