Co by tedy žena měla dělat u policie? Je to stejné, jako s muži zdravotníky. Stereotyp praví, že muž by měl vést, dobývat a organizovat, měl by řídit a konstruovat. Zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. O kterého se postará žena, která ještě stihne uklidit ten dům a zalít ten strom, popřípadě z něj otrhat jablka, ze kterých udělá báječnou marmeládu.

Pokud se muž rozhodne být zdravotním bratrem, potýká se často s nepochopením okolí. To je přece práce pro baby, ne? Když se žena rozhodne vstoupit do armády nebo se dát k policii, setká se se stejnými problémy. To nemohla mít děti? Je zhrzená a hledá místo, kde by mohla vybít agresi, aby pak zas byla ta milá a hodná maminka?

Lidmi se nerodíme, stáváme se jimi. Pokud se narodíme s dělohou, ještě to neznamená, že od přírody chceme být maminkami. Od malička nás to ale okolí učí a tak nás ani nenapadne, že máme volbu. A pokud se narodíme s penisem, dostaneme lego, autíčka a pušky. Protože z nás budou stavitelé, ředitelé a policajti. Pokud si malý kluk nehraje na vojáky a raději vaří, okolí ho hned vrátí do řady. Je to přece proti přírodě. Volbu máme, ale tlak, abychom si náhodou nevybrali špatně, rozuměj proti přírodě, je obrovský. Proto je málo policistek. Nejde jen o ty špatné přijímací testy.