Bylo k tomu tenkrát zapotřebí hodně páry. Tenhle stroj fungoval na bázi děrných štítků. Tedy těch samých děrných štítků, které byly o sto padesát let později využívány u sálových počítačů. Babbage tedy sestrojil první parní počítač.

První skutečný počítač nazvaný Z1 spatřil světlo světa v roce 1934. Měl kolíčkovou paměť. Jeho potomek Z3 uměl provést až padesát operací za minutu, prototyp byl ale zničen při jedné velké a nesmyslné operaci, při válečném náletu na Drážďany. A protože ve Spojených státech amerických žádné bomby tenkrát nepadaly, mohli místní vynálezci sestrojit čtyřicetitunový kalkulátor poháněný dvěma leteckými motory.

Dnešní počítače jsou osobní, rychlé, lehké, designové a mají vlastní osobnost. Vejdou se do dámské kabelky a jsou schopné řídit třeba železniční dopravu v celé zemi. Mají v sobě ukrytá mnohá tajemství. Vědí, kolik má kdo na účtě. Vědí, že jste svému dítěti zapomněli zaplatit obědy. Vědí, že milujete horoskopy a že si občas ujedete na lechtivých fotkách. Vědí, kdo kdy co napsal do novin a progooglují vám všechny vaše dětské lásky, když chcete vědět, co zrovna dělají.

Jednou ale spadne klec. Totiž síť. A pak nám nezbude, než zatopit pod kotlem a jet zase na starou dobrou páru.