Ti hodní skončili v Klokánku, ale žádný happyend to není. Na první pohled možná ano, ale hned na ten druhý je jasné, že žádné koše dárků a soucitné dopisy nemohou Jakubovi a Ondřejovi vynahradit hrůzy, které zažili.

Kdyby po tom tématu sáhl Hollywood nebo i nějaký představitel filmové avantgardy, byl by to film, kterému by nikdo neuvěřil. Recenzenti by napsali, že je to příliš vykonstruované, že se takové věci prostě neblíží pravdě. Sekta, Patočka, skauti, ztracená Anna alias Barbora, to by bylo moc i na diváky zvyklé na Lynche nebo na Jonathanovo Mlčení jehňátek. A ona je to celé pravda. Příběh kuřimských chlapců, neuvěřitelně odhalený, je neuvěřitelný dál.

Chlapci se dnes setkali s novináři, dostali dárky a řekli, jak se mají. A lidem, kteří četli a slyšeli těch několik měsíců jenom samé hrozné zprávy o týrání, bití, pálení cigaretami, jedení ze země a zavírání do pusté komory, se alespoň trochu mohlo ulevit. Kluci jsou takž takž v pořádku.
Nebudou nikdy. Jako nikdy nebude v pořádku žádná z postav Lynchových filmů, jako nikdy nebude v pořádku nikdo z okolí Hannibala Lectera. Problém je v tom, že tohle není film. Kdyby byl, člověk se z jeho shlédnutí vyspí a až na pár špatných snů to na něm nezanechá následky. Jakub z Ondrou se, bohužel, z tohohle špatného filmu nevyspí nikdy.