Podobně jako svého času jel brněnský primátor Roman Onderka tramvají, aby byl blíž lidem (a nezapomněl jim to dát před média pořádně najevo), nasedl Klaus do traktoru. Oproti luxusní limuzíně to určitě byla změna, ale asi ne zas tak velká. Nemusel totiž s tím traktorem vyjet nikam na pole.

Václav Klaus se také nechal slyšet, že se mu klepou ruce. Není to ale ani stářím nebo trémou z toho, že ten traktor neuřídí. Rozklepal mu je nově navržený ministr školství Ondřej Liška. Je totiž prý příliš mladý na to, aby byl ministrem.
V sociologii existuje pojem aging. Je to jev, kdy zaměstnavatelé diskriminují zaměstnance kvůli jejich vysokému věku. Pokud máte dva roky před důchodem, prostě vás na nové místo nevezmou.

Václav Klaus je naopak známý něčím, co by se dalo pojmenovat anti–aging. Už z kauzy se jmenováním ústavních soudců víme, že prezident nemá rád, když jsou na významných postech mladí lidé. Co se týká školství, není tahle jeho anti–agingová obava na místě. Před Liškou totiž ministerstvo vedla spousta starých ostřílených politických matadorů a stejně ho dovedli do neslavných konců. Konkrétně k zoufalé stávce učitelů, kteří si sami napsali nové osnovy, nedostali na to z ministerstva ani korunu a teď ani nedosáhnou na průměrný plat.

Ten se mimochodem zase zvýšil. V Brně dosáhl dvaadvaceti tisíc. Je to výsměch a zárověň další sociologický jev. Průměr je totiž dost ošemetná veličina. Zkreslují ji totiž hraniční hodnoty. Jeden poslanec nebo jeden úspěšný podnikatel, který si za měsíc přijde třeba na sto tisíc, tak posune průměrný plat svšem ostatním poctivě pracujícím a nedoceněným lidem. Tedy posune – jen v tabulkách. Ondřej Liška i Václav Klaus mohou mít z výšin svého příjmu z platů obyčejných lidí legraci. A takový traktorista, tedy ten, kterého řízení traktoru živí, také. Nic jiného než se smát nebo aspoň tragicky usmívat, mu při pohledu na ty tabulky s průměrným platem nezbude.

Obzvlášť od nového roky, kdy zdraží snad skoro všechno. Obyčejný traktorista bude muset pracovat daleko víc, aby vydělal třeba na rostoucí poplatky za energie. Pokud domů nedonese o ticí korun navíc, nezahřeje se. Šlo by to ale vyřešit jinak. Práce totiž i zahřívá. Traktorista by nemusel chodit domů vůbec, topení by nezapínal, jen by makal a teplo by mu bylo dost. Pracuje totiž, na rozdíl od těch občasných traktoristů, rukama.