Dá se to také otočit a podívat se do knih, které Lonely planet vydává o vašem rodném městě. Někdy se ale člověk nestačí divit. V bedekru zaměřeném na jižní Moravu nenajdete Hodonín ani naleziště v Mikulčicích. Blansko se scvrklo na malé muzeum na zámku. A městská část Brno–sever je vykreslena jako nebezpečný bronx, kam by se turisté neměli po setmění vůbec vydávat.

Existují dva druhy turistů. Jedni si dělají čárky a sčítají země, které viděli. Čím víc a čím rychleji danou lokalitu navštíví, tím lépe. Přibude čárka v notýsku, viděli jsme, na shledanou. Druhý typ turistů hledá atmosféru místa, skutečné zvyky a ne jenom pozlátko nebo ten nejcharakterističtější rys. Je to jako vystoupit v Paříži pod Eiffelovou věží, vyjet výtahem, rozhlédnout se po městě a zase rychle odjet. Do Benátek na gondoly, do Říma na Koloseum, do Prahy na Karlův most a do Brna na vilu Tugendhat.

Naštěstí ta druhá skupina turistů se odváží i do brněnského Bronxu, v Blansku si najde třeba dřevěný kostelík, zeptá se v hospůdce v Hodoníně, kde najde archeologické naleziště a notýsek i s bedekrem nechá radši v hotelu. Nepřibudou čárky. Ale sám sebe tak člověk najde o něco snáz.