O Češích a Češkách se toho říká hodně. Traduje se pořekadlo o zlatých českých ručičkách. Na druhou stranu se propírá naše holubičí povaha, která ale spíš hraničí s poseroutkovstvím malého národa, který v dějinách staletí sloužil v područí těch velkých. Ať už za Rakouska, za Německa nebo za Ruska. Nebo teď v Evropské unii, jak nezapomínají zdůraznit zlí jazykové a nepřátelé integrace.

Jak to tedy je? Utlačují nás silnější národy? Nebo jsme šikovní vynálezci robotů, ruchadel, bleskosvodů, léků a antivirových programů, kteří se ve světě neztratí?

Právě úspěch brněnských programátorů toho mnoho vypovídá o naší povaze. Nebo spíš o tom, jak se ta povaha mění. Téměř dvacet let od sametové revoluce, naplno přijati do svobodné Evropy, dokazujeme, že na to máme. Že se nemusíme prosit o výjimky a ústupky od těch velkých evropských „seniorů“ z unie.

Že i malá země s holubičí povahou a silným pocitem méněcenosti a ukřivděnosti může být suverénní v prosazování toho, co umí. A tahle suverenita se nepozná v hysterickém soutěžení s ostatními státy unie.

A tak, zatímco euroskeptici na Hradě či v xenofobních iniciativách si hrabou na svém národním písečku, v Grisoftu vymýšlí programy pro celou Evropu. Nebo pro celý svět.