Streetart je plnohodnotnou součástí umělecké scény a veřejného prostoru. Právě chytré slovní hříčky umístěné na sloupech či barevné tagy svědčí o živém městě. O existenci lidí, kterým není veřejný prostor lhostejný, nechtějí ho mít uniformní a aktivně do něj vstupují.
Projevem streetartu jsou i halabala počmárané fasády. Z mnoha jejich autorů, kteří si takhle zatím jen značkují území, se ale může vyklubat kvalitní umělec, autor přes šablonu nastříkané básně nebo kresby či vtipné stickerky.

Jakýkoli žánr se utváří uvnitř určitého paradigmatu. A posunout hranice paradigmatu mohou jen projevy, které stojí na jeho samém okraji nebo dokonce mimo něj. Streetart posouvá hranice našeho vnímání umění a každé takové posunutí hranic je prospěšné a učí nás toleranci. Před sto lety mnoha tradičním umělcům připadali impresionisté jako šílení matlalové, o kubismu ani nemluvě. A teď visí v nejprestižnějších galeriích a jsou součástí kulturní tradice.

Možná že to, co radnice za ty vynaložené miliony nezvládnou zatřít, bude za sto let národní památkou.