To byla totiž ta poslední informace, která ještě jejich obyvatelům chyběla.

Český, moravský a slezský trh s byty je podivný. Sedmnáct let od revoluce uběhlo, než se přistoupilo k deregulaci a trh se stal skutečným trhem. Není sice žádná výhra, že obyvatele městských bytů teď čeká papírování a platba bytů, ve kterých už dlouho žijí, je ale lepší to udělat hned než to valit před sebou jako kuličku brouka hovnivála. Ono by to totiž už brzy začalo smrdět.

A nebo by to, v případě starých a nezrekonstruovaných městských bytových domů, mohlo i někomu spadnout na hlavu. To je prý hlavní výhra tržního přístupu k bytům. Pokud si je totiž budou spravovat nájemníci sami, nebo jejich družstva, nebudou se už moci vymlouvat na město, které nemá na opravy bytů peníze. Za regulovaný nájem se totiž příliš staveb opravit nedá.

Není to ale zase taková idyla, jak to na první pohled vypadá. V městských bytech bydlí z velké části důchodci, rodiny s dětmi a lidé, kteří neměli na vlastní bydlení, na to neregulované, dost peněz.

A tak, i když se trh tváří, že všechno vyřeší, nemusí tomu být v mnoha brněnských bytových případech pravda. Když už lidé seženou peníze na koupi vlastních bytů nebo když na ni dostanou hypotéku, už jim na ty opravy pravděpodobně moc nezbude.

Takže na ně budeme muset třeba dalších sedmnáct let čekat.