Pět set za jeden odběr. A tak, zatímco české, moravské a slezské nemocnice dávají svým dárcům obvykle odznáčky a plakety, maximálně tak srážky z daní, cizí firmy nabízí místo dobrého pocitu i peníze na ruku. Mohou. Legislativa Evropské unie to umožňuje, přestože české firmy s krví obchodovat nesmí.

Sanaplasma českou krev vyváží a vydělává na ní. To není problém, ten je jinde. Představme si, že v budoucnu bude na tomhle tržním systému postavené celé české krevní dárcovství. Pokud nemocnicím bude dál drasticky ubývat dobrovolných dárců, budou muset začít krev a plasmu kupovat od podobných firem.

A tak, až zaplatíte poplatky u obvodního lékaře a pak i u všech specialistů a až zaplatíte pokoj v nemocnici před operací, může se stát, že na samotný operační výkon vám nezbudou peníze. I za krev se totiž platí. A tu svoji si člověk sám do mrazáku uskladnit nemůže. To je kapitalismus ve zdravotnictví. Novodobí drákulové.

Mezi dárce pro Sanaplasmu patří hlavně studenti, kteří zrovna moc peněz nemají. Dá se ale čekat, že přibude sociálně slabých lidí, kteří budou chtít za svoji krev dostat peníze. Firmy i nemocnice dávají záruku toho, že krev bude po zdravotní stránce v pořádku. Úplně v pořádku ale není fakt, že lidé se budou moci živit vlastní krví. Maximum je pětadvacet litrů na rok. Což je dvanáct a půl tisíce ročně.