Letos je to ale horší. Fronty jsou nejenom v hračkářstvích, dárečkárnách, obchodech s oblečením a s elektronikou či na trzích. Plno je i v lékárnách. A lidé nekupují jen vitaminy pod stromeček. Stojí fronty na léky, kterými se rozhodli předzásobit, co to jen jde. Vypadá to takhle: ráno se vypravíte k lékaři. V přeplněné čekárně si dvě tři hodiny počkáte.

Lékař vám napíše deset receptů. Na jednom máte kapky na kašel, kterým čas od času trpíte. Na druhém sprej na astma, které vás občas potrápí. Na třetím tabletky na srdce, co začíná v poslední době zlobit. Na pátém a šestém receptu jsou léky na spaní. Na sedmém a osmém medicína na migrénu. Na devátém vitaminy. A na desátém prášky proti bolesti. Pak jdete do lékárny, do té fronty, před vámi paní s deseti recepty, za vámi pán, který jich má snad ještě víc.

Lékárnice běhají za pultem sem a tam, třikrát denně doplňují zásoby a nestačí se jít ani vyčurat. To není scéna z hororu ani z fantasy filmu. To nemá na svědomí Alfred Hitchcock. Říká se tomu reforma zdravotnictví. A režíruje ji Tomáš Julínek. Jestli získá Oskara, nevíme. Při pohledu na lidi ve frontách v lékárnách a u lékařů to spíš vypadá na propadák. A na Plyšového lva za nejhorší film. Mimochodem k jedněm vitaminům dává firma, která je vyrábí, plyšového lvíčka zdarma.

Slabá útěcha, pro všechny pacienty ve frontách.