Kde jsou Znojemské okurky? Kde Zbrojovka? Kde je Tuzemský rum? Tradiční značky pohltilo propadliště dějin, kapitalistický trh, transformace či směrnice Evropské unie.

Není to ale zase taková tragédie. Věci se mění. Bylo by bláhové lpět na tradicích a zpátečnicky trvat na tom, že co tu jednou bylo, musí zůstat navěky. „Ačkoliv jsme to my sami, kdo produkuje a reprodukuje svým jednáním sociální život, nemůžeme jej plně kontrolovat,“ píše sociolog Anthony Giddens. A má pravdu. Jedním z důsledků modernity je i globalizace, rozpojení času a prostoru, vznik nového a zánik starého. A to s sebou nese existenční riziko.

Mizí tradiční hodnoty, kterých jsme si vážili a které nám dávaly jistotu. Jistotu toho, že se každé ráno probudíme do toho stejného světa, do světa, který důvěrně známe a umíme v něm žít. A i když se snažíme rizika minimalizovat, naše civilizovaná společnost neustále generuje rizika nová.

Chceme létat do dalekých krajin? Jde to, ale musíme přijmout riziko, že prosedíme hodiny na letišti, anebo že ten aeroplán s vámi rovnou spadne. A s okurkami je to stejné. Chceme mít v obchodě na regále deset různých značek okurek v různých nálevech? Prosím. V tom případě ale musíme přijmout riziko, že mezi těmi deseti značkami nenajdeme tu, kterou jsme byli zvyklí tam nacházet předešlých třicet let.

Tragédie? Ne. Jen naše moderní společnost.