Narodit se v těsné blízkosti Štědrého večera je tragédie, kterou nepřeji nikomu. Jako člověk, který poprvé spatřil světlo světa třiadvacátého prosince, mám plné právo o tom zasvěceně hovořit.

Kdo něco takového nezažil, neumí si představit, jaké to je. Mohla jsem si snad někdy své jubileum pořádně oslavit? Nikoliv. Opít se den před nejdůležitějším svátkem v roce, to je jasný nesmysl. Kdo by s vámi chodil po restauracích a barech, když doma zdobí stromy, svícny, stoly, vzteká se nad balicím papírem, pentlí, lepicí páskou a nesmí se hnout od rodiny na krok z domu? Pocity oslavence postiženého syndromem svátečního zrození (SSZ) dobře vystihuje závěr vánočního dílu seriálu South Park. Ježíš Kristus sedí s papírovou čepičkou v úplně prázdném televizním studiu před bohatě zdobeným dortem a sklesle pozpěvuje „Hodně zdraví pro mě.“ Smutné.

Ani s dárky to není pro pacienty s SSZ právě moc optimistické. Blízcí nějakým záhadným způsobem získají pocit, že přílišné obdarovávání je zbytečné a buď kupují jeden prezent za všechny z širokého a dalekého příbuzenstva, nebo vás obšťastní drobností, kterou náhodně vylosují z hromádky připravené pod stromeček. Vždy při tom užívají slova „ A zbytek dostaneš zítra / večer.“ Mám hrůzostrašné podezření, že ti, co se narodili pětadvacátého, nedostávají už asi vůbec nic.

S ohledem na uvedené závažné potíže, které se SSZ souvisí, musím tedy apelovat na všechny budoucí rodiče. A to hned velice konkrétním doporučením.Vyvarujte se při pokusu o rozšíření genů konce března. Místo něho volte třeba takový květen. To je přeci moc hezký měsíc pro lásku. A vaši potomci vám jednou určitě poděkují, se slzou v oku a otevřeným srdcem, protože se vám nejspíše podaří vyprodukovat útlocitné ryby.

Copak je to opravdu nemožné, zatnout zuby a s porodem počkat do ledna? Těch pár ubohých dnů? Když už se to přeci jen nepodaří a dítě se dočká oněch vánočních narozenin a nevyhnutelnému syndromu svátečního zrození, je vhodné ho, když už nic jiného, adekvátně pojmenovat. To, že se jmenuji Kateřina (25. 11.), se rodičům zrovna moc nepovedlo, ale lepší, než kdyby se rozhodli, že nejvhodnější jméno pro jejich malý uzlíček neplechy je třeba již zmiňovaná Eva. To by snad bylo přímo neodpustitelné.

Autorka je publicistka