A zvýšit hodlá i další poplatky za svoje služby.

Sběratelé známek budou mít radost, neboť získají nové úlovky do sbírky. Radost budou mít i tvůrci známek, neboť budou mít práci. Kdo ale radost mít nebude, jsou klienti České pošty. Zejména ti, kteří posílají psaní do padesáti gramů, na což má Česká pošta monopol, takže zákazníkovi nezbývá, než se podřídit jejímu diktátu. Většina těchto dopisů jsou úřední obsílky, výpisy z účtů, rejstříků nebo katastrů, informace o novinkách, pozvánky a podobně. Na některých úřadech už zjistili, že se jim vyplatí pořídit si na roznášení úředních dopisů vlastního „pošťáka“.

Čekal jsem, že se kvůli chystanému zdražení zvedne vlna nevole, ale kupodivu jsem zjistil, že je to většině lidí jedno. Jednak je to asi tím, že se stále něco zdražuje a člověk časem otupí. A také – v době elektronické pošty a mobilních telefonů už klasické dopisy nebo pohlednice téměř neposíláme. Sama pošta odhaduje, že soukromá korespondence představuje ze všech přepravovaných zásilek pouhou desetinu.

Tuto situaci vystihuje i názor v internetové diskusi: „Ať zdraží třeba o tisíc procent, stejně tam neutratím ani o kačku víc. Nemám čas ani peníze, abych měl s poštou něco společného. A možná, až to tak udělá víc lidí, tak si milá pošta, potažmo státní úředníci, uvědomí, že je něco špatně.“
A tak jediné, k čemu se lidé vyjadřují, je kvalita poštovních služeb. Máme asi pocit, že s růstem poplatků by měla růst i úroveň přepravy a doručování zásilek. To se ale neděje a zdá se, že se ani dít nebude.

Mám řadu negativních zkušeností. Například v případě doporučeného dopisu nebo peněz doručovatelka nezazvonila, ale rovnou dala do schránky výzvu k vyzvednutí na poště. Stalo se mi několikrát i to, že zásilka do vlastních rukou skončila v rukou cizích.

Z internetové diskuse je vidět, že s těmito zkušenostmi nejsem sám. Jeden z diskutujících napsal: „Pošta výrazně zdraží ceny. Za ty služby, co poskytuje, by se ale měla spíše stydět. Ale ministerstvo jim požehnalo, tak proč ne? Tady se vše zdraží jen aby byly peníze a výsledek bude stále stejný: neochota, ztracený čas ve frontách, o doručování ani nemluvím. Platit budeme jak v západních zemích, ale služby budou stále na úrovni východu.“
Kdo chce kvalitní poštovní služby za málo peněz, má jedinou možnost. Zapomenout na reálný svět a přesunout se do světa pohádek. Takový pan Kolbaba, listonoš z Pohádky pošťácké Karla Čapka, chodil rok a den s dopisem, který poslal zamilovaný šofér František slečně Mařence a na který zapomněl nalepit známku a napsat adresu. Ale naštěstí byl pan Kolbaba listonoš obětavý, a tak prochodil kus světa, dokud Mařenku nenašel.
„Pane listonoši, já ani nevím, co bych vám za to dala,“ řekla šťastná Mařenka. „Tak já vám to řeknu,“ pravil pan Kolbaba. „Dáte mně dvě koruny pokuty za to, že to psaní nebylo náležitě frankováno, rozumíte. Propánajána, vždyť jen proto s tím psaníčkem běhám rok a den, aby pošta dostala ty dvě koruny porta!

To se mi ta pointa nějak nepovedla. Vždyť i ta pohádková pošta šla vlastně tvrdě po penězích!

Autor je publicista