Je to zřejmě poprvé, kdy jeden písničkář vytvořil o jiném písničkáři tak nenávistnou píseň plnou zloby. Hutka nazývá Nohavicu udavačem a zbabělcem. Již nějaký čas je známo, že Nohavica figuruje na seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti.
Hutka vysvětluje pohnuky, které ho k napsání písně vedly: „Ta píseň se dotýká daleko obecnějšího problému: toho, že tu minulost nechali ležet a nic s ní neudělali.“ Hutkův návod, jak s minulostí správně naložit, je tento: „Musíme ji otevřít a žít s ní, pak je naděje, že nás nebude ani trápit, ani nečekaně přepadat.“

To by snad měl Nohavica před každým koncertem přijít na pódium a říct: „Dobrý den. Já jsem ten známý udavač z Těšína a zbabělec, který, jak zpívá Jaroslav Hutka, udal Karla Kryla fízlům.“?

Je to ale pravda? Nohavica bral Kryla jako staršího bratra a uznával ho. Nevěřím, že by mu dokázal ublížit. A i kdyby teoreticky ano, co mohl estébákům tak důležitého prozradit? Že má Kryl pořád jen sto padesát devět centimetrů? Že stále hraje na kytaru značky Antonio Sanchez? A že si spolu ve Vídni pěkně zazpívali? Kryl už se k tomu bohužel nevyjádří. Proč novodobí kazatelé morálky berou estébácké záznamy jako nezpochybnitelný fakt, když je známo, jaký měli jejich tvůrci charakter?

Pravdu má Nohavica, který k tomu říká: „Co tady dnes někomu vysvětlovat, co jsem řekl, co jsem neřekl, na co jsem odpověděl a co smlčel, jak jsem nebyl úkolován, natož služebně vyslán. Co se tady zaklínat, že bych některé věty v životě nevypustil z úst, co popisovat, jak nemám tušení, kde a kdy ten záznam vznikl. Bál jsem se v osmdesátých letech odmítat pozvání k pohovoru s kapitánem StB, hrozilo mnohé vyslovené i nevyslovené.“

Autor je publicista

Čtěte více: Jaroslav Hutka versus Jaromír Nohavica: Pravdu má Hutka