Mnohé z nabízených služeb využíváme zcela automaticky a stejně automaticky je i platíme, například trvalým příkazem z účtu. Mnohdy si ani neuvědomujeme, která firma nám tyto služby vlastně poskytuje. Jednak je nám to jedno a jednak se během doby dodavatelé několikrát změnili. Jenom puntičkář si všimne, že na výpisu z účtu se už kupříkladu u platby za telefon neobjevuje Český Telecom, ale Telefónica O2 Czech Republic, noviny a časopisy nedodává Poštovní novinová služba, ale Mediaservis, nebo že za kabelovou televizi neplatíme firmě Karneval Media, ale UPC Česká republika.

Že jde jen o peníze, je zřejmé. Některé firmy to sice nedávají jednoznačně najevo, ale dá se to z jejich jednání pochopit. Snad jen Český rozhlas a Česká televize nic nekamuflují a poplatek požadují zcela nepokrytě prakticky od každého, kdo je schopen přijímat nějaký vysílaný zvuk nebo obraz.

Všechny subjekty poskytující služby mají jedno společné. Předhánějí se v nabídce a nutí lidi jejich služby využívat. Na svých webových stránkách uvádějí podrobné návody, jak se kde přihlásit, co vyplnit a jaké výhodné poplatky je čekají. Jak se přihlásit k platbě je uváděno tak jasně a srozumitelně, že to pochopí každý.

Pokud ale má člověk zájem opačný, nedozví se nic. Možná jsem se špatně díval, ale obdobně podrobný návod na to, jak odhlásit rozhlas nebo televizi, jak zrušit dodávání kabelového signálu nebo jak odhlásit noviny nebo telefonní stanici, to jsem opravdu nikde nenašel.

Zdá se, že pro firmy je zajímavý pouze člověk, který jim hodlá platit. Kdo chce naopak s placením přestat, není vítaným partnerem. V případě odhlášky nastupuje přesvědčování o výhodnosti u firmy zůstat (což je v případě úmrtí abonenta zvláště pikantní) a upozornění na výpovědní lhůtu, takže se placení stejně nemůže ukončit hned. Skutečností je, že například za telefon bude dodavatelská firma požadovat poplatek ještě další měsíc, přestože abonent zemřel a je zjevné, že linku nebude nikdo využívat. Předplatné za noviny a časopisy vám rovněž nikdo nevrátí a tisk bude chodit i nadále, přestože na něj zesnulý už nebude mít vůbec náladu. Dokonce z účtu zmizí i předplatné na další čtvrtletí, i když v tomto období už tisk doručován nebude. Firma mi vysvětlila, že předplatné na první čtvrtletí 2008 bylo připraveno již v listopadu. Protože jsem tisk odhlásil až na začátku prosince, musím to zaplatit (údajně částku později jako přeplatek vrátí). Dodavatele elektrické energie jsem navštívil osobně. Byla to docela groteska, neboť dvě pracovnice klientského servisu měly na věc každá jiný názor a přede mnou se dohadovaly, jak by se to vlastně mělo řešit. Výsledkem mého snažení bylo převzetí formuláře, jehož některé kolonky mě téměř rozesmály (prohlášení zesnulého zákazníka, že uvedený stav elektroměru souhlasí a že uhradí případný nedoplatek). Jsem přesvědčen, že dodavatel kabelového televizního signálu by byl schopen dodávat televizní signál i do hrobu.

Nejjednodušší se jeví odhlášení rozhlasu. Paní z informací mi poradila, že stačí zajít na poštu. V závěru napsala: „Kopii úmrtního listu vezměte s sebou. Hezký den.“ Docela mě to pobavilo. Kdysi se neříkalo „hezký den“, ale „upřímnou soustrast“. No ale o nic nejde. Je jiná doba.

Autor je publicista