Mezi nimi kličkují menší auta a doufají, že člověk v kabině tiráku neusne nebo se nepřehlédne a neudělá z nich slisovanou placku. Na rozdíl od zmiňované hry se však v takovém případě nedá začít znova.

Vláda se k tomu staví skandálním způsobem, ačkoliv mladíci za volanty kamionu na dálnicích ohrožuje životy lidí víc než všechny íránské rakety dohromady.

Zvedla poplatky za dálnice postavené z našich daní, aby mohla vozovku zdevastovanou kamiony držet v alespoň trochu sjízdném stavu. Miliardy naopak politici promrhali v podivném konkurzu na elektronické mýto, kde vyhrála společnost bez dostatečných zkušeností. Ale zato dražší než konkurence.

A mezitím se cpou další státní peníze do drah. Daňoví poplatníci za to například na trase Brno – Praha dostávají oplátkou dražší a pomalejší spoje, než jsou autobusy na riskantní dálnici. Naštěstí se státní podnik dokáže ochránit před konkurencí a na koleje se žádný podnikatel s levnějším vlakem nedostane.

Že se vláda na zrekonstruované dráhy nesnaží kamiony tlačit, aby neničily silnice a nezabíjely lidi, o tom je snad i zbytečné psát. Ministr dopravy si zaslouží potupné odvolání. Nebo každodenní povinný průjezd po D1, což je snad horší. Člověk se totiž musí ptát: Je za tím chaosem neschopnost, nebo to někdo platí?

Čtěte více: Mladí muži bourají častěji. Nemají praxi