Jak prokázal průzkum brněnského Deníku Rovnost, dvě třetiny lidí ho stále neznají. To nemusí být až tak špatné, dodali k tomu politologové. Prý to znamená, že město nemá žádné velké problémy. A politici tak nemají ani příležitost, aby dali na odiv svoji ráznost, bystrý úsudek a schopnost vyjednávání. Jenže neznámý politik se v dlouhodobé perspektivě rovná mrtvý politik. Charisma a schopnost pronášet výstižné, úderné věty prostě k této profesi patří.

O něco podobného se už nějaký čas pokouší brněnský zastupitel za občanské demokraty Petr Paulczyňski. Tento týden jeho webové stránky konečně přinesly ovoce, i když zřejmě trpčí, než čekal. Ale nepředbíhejme. Paulczyňski sice pro Brno dosud nevykonal žádný čin, který by se objevil v učebnicích dějepisu, přesto už pronikl na divadelní prkna. V adaptaci Gogolova Revizora od Břetislava Rychlíka se po boku zkorumpovaných postav objevila nová – Paulčinskij.

Tehdejší radní si narážku nenechal líbit a pohrozil Divadlu Husa na provázku, že by také mohlo přijít o městské peníze. Takže ze hry jméno zase zmizelo. Teď se Paulczyňski vrací v daleko větší formě. Svým specifickým smyslem pro humor zaujal až v Německu. Vzal si na mušku problémovou romskou menšinu a vyvěsil na svoje stránky rasistické vtipy. Prý chtěl vyvolat debatu. A o čem že?

Třeba, že Romové mají dětí, kolik chtějí. To je tedy skutečně skandální věc, že někdo má dětí, kolik chce. Jak tomu jen zabránit? Třeba některé lidi podle barvy pleti kastrovat? Nebo jaký návrh se v té debatě mohl objevit?

A nebo, že Romové mají nárok na lékařskou péči jako ostatní lidé. Takže co s nimi? Vyhodit je z ordinací? Jak je ale lékař pozná, co když náhodou ošetří Roma, který nevypadá dost romsky? Neměli by tedy nosit nějaké znamení na kabátě, aby nedošlo k mýlce?

Paulczyňski náměty pro tuto zvláštní diskuzi načerpal od Národní strany. Teď se staví do uražené role někoho, kdo to schytal od pseudohumanistů, protože otevřel nepříjemné téma. To ale už před více než sedmdesáti lety otevřel v podobném duchu jeden německý politik, o němž shodou okolností nastudovalo další brněnské divadlo také hru. Má premiéru právě dnes a jmenuje se Doma u Hitlerů.

Škoda, že Paulczyňského reakce pseudohumanistů tak zamrzela a vtipy už stáhl. Třeba by se v té hře také časem objevil. Alespoň, že v jeho rodné straně takovému humoru rozumí, ačkoliv ho raději oficiálně nekomentují. Falešná skromnost mrzí. Tím spíš, že údobí třetí říše, která romskou otázku téměř zcela vyřešila, mají vedoucí představitelé ODS v oblibě.

Jak totiž po vzoru Konrada Henleina říká český premiér Mirek Topolánek, Es kommt der Tag.