Třicetiletý politik z Brna, který se před pěti lety potil při magisterských zkouškách, tak asi bude nejvyšším nadřízeným nejen profesorů, rektorů a děkanů. Ale i téměř čtvrtmilionu učitelů a pracovníků ve školství.

Je otázka, jakou autoritu může Liška u podřízených mít. Školstvím se nikdy nezabýval. Podle svých internetových stránek se této oblasti věnoval jednou. V parlamentu lobboval za rovný přístup dětí přistěhovalců ke vzdělání.

Druhou otázkou je, jakou autoritu bude mít mezi kolegy ve vládě. Jak třeba vymůže z ministra financí Miroslava Kalouska další peníze, aby učitelská profese nebyla jako dosud spíš sociální diagnóza.

Liška zatím ale odpověděl na zcela jinou otázku. Že chce být ministrem něčeho, čemu nerozumí. Takže mu zbývá dva a půl roku, aby se zorientoval a něco s tím udělal. Každý tento Bursíkův a Topolánkův akt zoufalství platíme ze svých daní. Letos to stojí sto dvacet miliard korun.

Příklady ukazují, že mladí ministři odcházeli s ostudou. Jméno Karla Březiny si lidé pamatují snad jen kvůli krátkému sňatku s Barborou Nesvadbovou. Stanislav Gross skončil jako podezřelý obchodník s akciemi. Vladimíru Mlynářovi hrozí vězení. Jen Bohuslav Sobotka se mezi politickými benjamínky docela drží. Ondřej Liška si na sebe vzal hodně. Čas ukáže, zda to byla mladická neuváženost, nebo rozhodnutí neobvykle rychle vyzrálého politika.