Množství nápadů, kde přizdobit náměstí či volnou plochu nějakou tou sochou, je opravdu velké. Navíc se k tomu jednou za pár desetiletí přidává oblíbená hra na škatulata, hejbejte se, kdy se podobizny jedněch státníků strhávají, aby udělaly místo těm zrovna aktuálně milovaným.

Jsou však osobnosti, jejichž zamýšlená kamenná či bronzová podoba vyvolává spory v každé době. V Brně je jí druhý československý prezident Edvard Beneš. Historicky komplikovaná osobnost rozděluje totiž nejen Brňany, ale komplikuje i vztahy s Němci, tedy především těmi sudetskými. A Brno bylo z velké části německé.

Možná bychom se už mohli jednou rozhodnout a vydat třeba i zákon se seznamem povolených námětů sochy. Co se osobností týče, uzavřela bych přehled státníků Karlem IV. a pro další století povolila už jen umělce a vědce. Předešli bychom dohadům o tom, koho ne a koho ještě ano, případně shánění jeřábů či rozzuřeného davu lidí, který odstraní státníka, co zrovna přestal být populární.

Rázem bychom měli místo pro lavičky zastíněné stromy a lákající k odpočinku jistě víc než podstavce soch. Příroda nám navíc nabízí tu krásnou možnost neustále jiných pohledů bez nutnosti radikálních zásahů.