Měli bychom zakázat kouření ve veřejném prostoru a ochránit tak nekuřáky (a vlastně proti jejich vůli i kuřáky), nebo bychom liberálním přístupem měli dovolit dělat lidem na veřejnosti, co se jim zachce? Kde končí úloha státu a kde začíná svoboda jednotlivce? A kdo je v tomhle případě svobodnější – kuřák, který čmoudí na ulici, nebo nekuřák, který to musí dýchat? A koho z těch dvou by měl stát hájit? Čí právo je větší?

V právu jsou nekuřáci. Jsou donuceni dělat něco, co jim nevoní a co jim škodí zdraví, a nemohou s tím nic dělat. Stejně jako v případě aut a jejich výfukových plynů nebo v případě smogu ve městech. Je prokázáno, že vzduch kolem nás otravují nejvíc ze všech faktorů výfuky aut. Co s tím stát udělá? Nezavede kvótu pro plně obsazené vozy?

Pokud pojedete ráno do práce sami v autě, mohl by vám stát prostřednictvím blokové pokuty od strážníka vyměřit trest za přílišné otravování ovzduší ostatním spoluobčanům – těm vzorným, kteří jdou pěšky, jedou na kole, tramvají nebo alespoň plně obsazeným autem (takže obtěžují jen jedním výfukem, a ne třeba pěti). Proč to stát neudělá, když bojuje za právo lidí na čistý a voňavý vzduch bez karcinogenních látek?

Nechtějme po státu, aby nás chránil podobnými zákazy. Mohli bychom pak zjistit, že už nám nezbývá prostor ke svobodě – ať už kouříte, nebo ne.