MIROSLAV MAREŠ

Jeho oponenti mu vyčítají především podíl na rozvoji rasistické části skinheadské subkultury díky jeho angažmá v hudební skupině Orlík na přelomu osmdesátých a devadesátých let a založení řádu Ordo Lumen Templi na prahu nového milénia. Domnívám se však, že ani jedna z uvedených výtek není důvodem ke stažení hry z repertoáru brněnské scény.

Politické kontroverze a umění k sobě neodmyslitelně patří a středoevropský prostor není výjimkou, spíše naopak. Je jisté, že vedení brněnského divadla zariskovalo, když s Landovým projektem souhlasilo. Výpady vůči Landově osobě se daly očekávat. Nicméně nelze opomíjet skutečnost, že jeho umělecká tvorba je oblíbená mezi širokými vrstvami českého a moravského lidu a že Landa může do divadla přivést i lidi, kteří by na jiného autora nešli.

Soudobého Landu není třeba démonizovat. Kontroverzní aspekty jeho minulosti jsou známé, ale vyvozovat z nich omezení pro jeho současnou tvorbu může být spíše kontraproduktivní. Stažení hry z repertoáru by se nesetkalo s odezvou v širší veřejnosti, která je na oficiální zásahy do umění citlivá. Landa je chtě nechtě jako umělecký tvůrce mnoha lidmi uznáván a dokonce je často akceptováno moralizující vyznění jeho textů. A to může vyvolat závist u méně úspěšných umělců s „neposkvrněným životopisem“.

Společenské trendy a události v minulosti, do nichž se Landa zapojil, je třeba vidět v širším kontextu. Orlík určitě sehrál výraznou roli při vzniku českých rasistických skinheads a bez něj by pravděpodobně nenabyla na síle kališnická větev, která si český agresivní nacionalismus odvozovala z husitských tradic. Z jejích řad pocházeli i někteří rasističtí vrazi. Nedá se ovšem říct, že bez Orlíku by se českými zeměmi nepřelila vlna rasistického násilí. Ta měla a má širší společenské kořeny.

Členové Orlíku i samotný Landa se od nejvíce násilných excesů svých příznivců distancovali. Nebylo to ovšem učiněno formou „sypání si popela na hlavu“ za svoje činy a následným přechodem na opačnou stranu politického spektra, což by snad bylo postmoderním mediálním mainstreamem akceptováno.

Landa se i nadále pohybuje v kontroverzních oblastech, a to jak v hudební sféře, tak i v politické oblasti. Nejvíce diskutováno je v této souvislosti jeho angažmá v řádu Ordo Lumen Templi. Ten však na mě působil spíše jako nedomyšlená hra pánů středního věku na rytíře, než jako základna pro ultrapravicový puč, za níž byl řád někdy jeho protivníky považován.

S kádrováním minulosti autorů, jejichž díla mohou či nemohou divadla uvést, by se mělo zacházet hodně opatrně. Věta „jednou extremista – navždy extremista“ u nás většinou neplatí. Soudobá diskriminace Landy v umělecké sféře boji proti současnému rasismu nepomůže. Člověk se může od své adolescence výrazně proměnit. Lidé si nepískají Landovy melodie proto, že byl jedním z prvních skinů, ale proto, že se jim jeho tvorba líbí. Samotnou diskuzi o Landově hře a jeho autorovi však lze uvítat, protože může společnosti pomoci utřídit si své hodnoty.

Autor je politolog