Mnozí lidé v Žebětíně se tomu diví a lékárníka hájí. Považují ho za příjemného, hodného, vstřícného. Zkrátka svého. Zřejmě si neuvědomují, co všechno by se jim mohlo v takové lékárně s opilým člověkem za pultem stát. Od snadné záměny „obyčejných“ léků až po špatné namíchání jiných, které by pacientům v lepším případě poškodily zdraví. V horším by pak tito lidé potřebovali úplně jiné služby. Ty úplně poslední.
Dvě promile se ani zdaleka nedají označit za nějaký zbytkový alkohol z případné hodně bujaré oslavy. Stejně tak není tenhle stav způsobený jedním nebo dvěma pivy vypitými po obědě. Žebětínský lékárník se do něj evidentně přivedl jinak a něčím zcela jiným než pěnivým mokem. Tvrdším a vydatnějším.

Nemá smysl pátrat v novinách po tom, co muže k jeho počínání vedlo. Od toho jsou – a v příštích dnech určitě budou – jiní. Ti také zřejmě vyvodí z lékárníkovy opilosti patřičné důsledky. Sám pro sebe je už teď možná vyvozuje i samotný hříšník. Byť pozdě. Na dveře totiž vyvěsil cedulku „dovolená“ a někam se uklidil.A lidé v Žebětíně? Místo aby označovali ženu upozorňující na lékárníkovu opilost za udavačku, by se měli alespoň trochu zamyslet. Pak by třeba přišli na to, že tahle „udavačka“ možná někomu z nich uchránila zdraví. Nebo také zachránila život.