Krajští policisté si totiž dali do nového roku velké předsevzetí. Na místě i méně vážných nehod nebo trestných činů chtějí být nejpozději do třiceti minut.

Je to pěkný závazek, ale zároveň pořádný bič, který si na sebe upletli. Lidé si určitě s chutí příjezdové časy strážců zákona začnou stopovat a ti otrlejší si případné nesplnění limitu po jejich příjezdu jistě rádi verbálně vychutnají. Policisté na to ale jistě odpoví jen omluvným úsměvem. Vždyť dalším jejich novoročním závazkem je: Náš zákazník, náš pán.

To už je ale skutečně revoluční krok. Při kontaktu s policisty jsem totiž dosud prožíval různé pocity, ovšem tedy jako zákazník jsem si nepřipadal nikdy. I když jsem nic nespáchal, připadal jsem si v lepším případě jako malý školáček, většinou ale jako malý mentálně retardovaný školáček.

Nechci ale křivdit všem policistům, setkal jsem se i s několika, kteří byli velmi slušní nebo, nebojím se to říct, dokonce sympatičtí. Faktem ale zůstává, že policie má neustále nedostatek lidí a i přes tvrdé vstupní testy k policii bohužel často přicházejí lidé, kteří si očividně obtížně rozumí se svým okolím už od narození.

Proto jsem rád, že se mě netýká další závazek jihomoravských policistů. Ti totiž chtějí, aby je alespoň v malých obcích lidé znali. Jsem rád, že žiji v Brně a „svého“ policistu neznám. Nechci ho znát. Není to samozřejmě nic osobního. Nechci totiž raději vědět nic o jeho slabostech nebo nedejbože názorech. Necítil bych se možná úplně bezpečně.