„V jeho pracovně, co je i knihovnou,“ informoval ho podporučík Mráz. „Tak a teď to povězte ještě jednou mně, jak jste vlastně objevila manžela,“ řekl asi třicetileté paní Karle Arturové.„Byla jsem si koupit nové plavky a u kadeřníka. Věděla jsem, že najdu manžela v pracovně. Chtěla jsem ho pozdravit, ale on byl mrtvý! Někdo ho zastřelil!“

„Máte nějaké podezření?“ zeptal se kapitán Hájek a v duchu si pomyslel, že kadeřník (nebyla spíše u kadeřnice?) vykonal své dílo dobře.
„Musela to být loupež!“ téměř zvolala paní Arturová. „Ukradli mu totiž jednu starou knihu. První vydání originálu Puškinova Revizora. Je to snad sto padesát let stará kniha, nebo kdy ten chlápek žil. Manžel měl knihu v krabici od bot a v ní ještě dvacet pěti set eurovek. Zdálo se mu to bezpečnější než trezor. I když i v něm měl peníze…“

Schovávat knihu a peníze do krabice od bot? podivil se v duchu Hájek. To jsou ale věci. Na druhou stranu pokud k penězům nepřišel legální cestou, bylo to lepší řešení, než je vkládat na bankovní konto. „Jak jste na to vlastně přišla?“ zajímal se kapitán. „Všiml jste si těch pěti krabic na sobě? Chybí šestá.“

Václav Hájek se přesunul do knihovny. Opravdu tam bylo na sobě položených pět krabic a na nich přilepen štítek s názvem: Babička, Hamlet, Otec Goriot, Staré pověsti české a Oliver Twist. „Aspoň se mu na ně neprášilo,“ poznamenal ironicky kapitán.
„On Petr sbíral staré knihy. Těch pět jsou vzácná první vydání, vždy v originále. Měl je v krabici, aby se mu nepoškodily. V počítači má seznam, pojďte se podívat.“

Dovedla ho ke stolu, zapnula počítač, pak v Průzkumníku našla soubor vzacnetisky.xls a otevřela ho v programu Microsoft Excel. V prvním sloupečku byl uveden autor, v druhém název, ve třetím nakladatelství, ve čtvrtém rok a místo vydání. Jako poslední byl uveden titul: Puškin – Revizor. Předchozí knihy souhlasily s těmi, které kapitán před chvíli viděl, tedy přesněji viděl krabice, kde jsou. Pak následoval seznam spousty dalších – v knihovně přímo vystavených – knih.

„Netoužil někdo náhodou po tom jeho Revizorovi?“ zeptal se kapitán. „Toužil, jistý pan Mráček.“ Za dvacet tři minut už kapitán mluvil s panem Mráčkem v kavárně Belerele, ve které dotyčný pracoval jako číšník. „Odkdy jste tu dneska?“ pravil kapitán. „Přišel jsem před deseti minutami,“ na to Mráček. „Kde jste byl před tím?“ „Proč se ptáte?“ „Říká vám něco jméno pan Artur?“ „Říká,“ souhlasil Mráček. „Vyměnili jsme spolu několik knih.“ „A nechtěl jste po něm náhodou první vydání Revizora? V ruštině.“ „Nikdy se mi nepochlubil, že ho sehnal.“ „A kde jste tedy byl před tím?“ vrátil se k nezodpovězené otázce. „Sám doma.“

Za hodinu už sepisoval na stanici výpověď s vrahem Petra Artura a pak se konečně vydal na poněkud opožděný oběd s vnučkou Zuzanou. Kdo je vrahem Petra Artura a jak na to kapitán Hájek přišel? Své řešení posílejte na adresu pavla@agatha.cz.

Řešení z minulého čísla: Lhal kastelán – průvodce, protože tvrdil, že minulý den prováděl večer po hradě. V pondělí mají hrady obvykle zavřeno a v úvodu bylo poznamenáno, že se hrad držel obvyklých zvyklostí.
Výhercem z minulého čísla se stává Soňa Konečná.

JUAN ZAMORA