Patřím ještě ke generaci, které letadlo zvedalo hlavu k obloze, a proto nechápu, když to s někým ani nehne, není-li postižen hluchotou. Uznávám ale princip zevšednění jevů. I ve mně vzbuzovalo úsměvy strýcovo vyprávění, že kdysi jako děti bosi běhávali za autem, projíždělo-li městečkem.

Manželský pár automobilových závodníků ze sousedství, jejichž koníčka chci popsat, zevšednění pohybů na obloze nepostihlo. Spíš přímo naopak. Jistého dne večer totiž volala žena manžela, aby se šel ihned podívat na ten dost zvláštní úkaz. Nad vesnicí něco zářilo. Zírali na úkaz jako na zjevení. První, co je napadlo, bylo, že jde o neidentifikovatelný létající objekt – UFO – Unidentified Flying Object! V ty dny totiž televize vysílala dokument o německých „zázračných“ vynálezech z období druhé světové války. Němečtí vědci zfanatizovaní Hitlerem konstruovali vírníky i létající talíře… a další monstra. To, že by věc, která se vznášela nad dědinou, bylo zařízení nějakých Marťanů, si ale racionální manželé nepřipustili.

Se zatajeným dechem pozorovali objekt, který nevydával žádný zvuk, jasně zářil a jako by se mírně zvětšoval. Po několika chvílích se jim zářivé světlo mihlo nad hlavami a zrakový vjem dostihl zvuk tryskových motorů. Uvědomili si, že se stali obětí opticko-fyzikálního klamu: pozoruje-li se na přehledném úseku silnice blížící se auto, zdá se, že neuhýbá ani vpravo ani vlevo, ale pouze nabobtnává, při vzdalování se naopak zmenšuje…

Sledování přeletů se změnilo pro manžele ve vášeň, zaměřenou na zaznamenávání pohybu nad hlavami. Především zjistili, že se jejich obec nachází v letovém koridoru. Letadla jdoucí na přistání na tuřanské letiště nad vesnicí klesají.

To jim ostatně potvrdil soused v domě, bývalý pilot dopravních letadel. Právě ona přímka letu způsobuje, že se letadlo dlouho vizuálně jeví jako neměnný světelný bod, což je podtrženo zapnutým světlometem, namířeným k letišti.

Jako někdo rád pozoruje ruch na nádraží, manželé se zaměřili na zaznamenávání příletů a odletů strojů brázdících nebe nad bytovým domem. Měli k tomu výborné podmínky – třetí patro s výhledem nad vesnici.

Rovnou z postele mohli nerušeně sledovat pohyby vzdušných korábů. Po jistém čase se dokázali orientovat v rytmu a řádu letů, takže věděli, že tehdy a tehdy letí to a to.

Jenomže stalo se, že čekání na předpokládaný stroj přesně nevyšlo. Letadla měla zpoždění. Tato skutečnost manžele pozorovatele (beobachtry) znervóznila. Rozhodli se věci přijít na kloub. Vypravili se na tuřanské letiště, aby požádali dispečera letového provozu o vysvětlení, proč v některých případech dochází k výkyvu v pravidelném čase přeletů.

Než se však dočkali informací od příslušného pracovníka, cítili, že se na ně celý personál dívá dost podezíravě, málem jako na organizátory něčeho hodně nekalého.

Objasnění bylo nakonec jednoduché: za zpoždění většinou může počasí. A tak všímaví manželé ze své ložnice dál sledují oblohu a vědí, že je-li zataženo, tak jednoduše neuvidí nic. Je-li polooblačno, může prostě dojít ke zpoždění letadla. Ale když je dnes jasno, letový řád bude dodržen.

IVO ODEHNAL