Tím spíš, že kabinet je na pokraji zhroucení a prezident Václav Klaus odmítá vyvěsit evropskou vlajku nad svým sídlem.

V Brně byl ostatně v poslední době jen proto, aby u Ústavního soudu pozdržel další evropské sjednocování. Není divu, že čím rozpačitější je přístup nejvyšších elit, tím bídněji vypadá odlesk předsednictví mimo českou metropoli. Neškodí si proto připomenout, co nám Evropa dala, a také vzala.

Začněme tím druhým. Kvůli ochraně svého trhu nás paradoxně připravila o už v nadpise zmíněný cukr. Cukrovarnictví jako obor na jihu Moravy s výjimkou Hrušovan nad Jevišovkou zaniklo. Připravila nás také o závory a kontroly na hranicích se Slovenskem a Rakouskem.

A co nám unie dala? Mezi projekty za její peníze zatím nic moc spektakulárního nebylo. Kanalizace, čističky a tak dále neohromí, i když řadě lidí zpříjemnily život a pomohly přírodě. Ale například Brno by díky Bruselu mělo mít nové nádraží a slovní spojení evropské dotace či fondy se objevuje skoro u každého většího plánu. Jako by šlo o nějakého štědrého strýčka s pěkně naditou peněženkou. Mohl by proměnit město v jedno z nejdůležitějších výzkumných center Evropy. Pokud svými miliardami přispěje na projekty, jako je třeba Středoevropský technologický institut CEITEC. A když se to nepodaří, Evropa by nám měla alespoň zaplatit vyčištění přehrady.

Takže když už se moc nepředvedeme, je dobře, že alespoň evropské kolegy pořádně pohostíme. Když už ne kostkovým řepným cukrem, tak alespoň tím tekutým vinným.