Navíc mi dálnice připadají stereotypní až nudné a při nehodách mi vadí, že se mění v pasti, z nichž není úniku. Raději jezdím pod okreskách, klikatících se krajinou. Ne že bych si při tom recitoval básně, jako Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková, ale na úzké cestě plné zatáček se, na rozdíl od dálnice, určitě nedá usnout.Přesto občas kousek dálnice používám.

V poslední době jako náhradu za permanentně rozkopanou výpadovku z Brna na Rajhrad. Dost dlouho to byla jen obvyklá nuda, ale jednoho krásného dne to začalo vypadat na změnu. Kousek od Brna se totiž začalo dít něco neobvyklého. Zpočátku nebylo jasné, zda jde o nějaké zemědělské práce, či zda přibude další mýtná brána. Po několika týdnech se ze záhadné činnosti vyklubala stavba nových informačních tabulí, umístěných nad vozovkou v obou směrech.

Když byly tabule dány do provozu, předpokládal jsem, že budou sloužit tak, jak je to obvyklé ve vyspělých zemích. Tedy že budou řidičům poskytovat důležité informace. Záhy mi ale došlo, že to bych toho chtěl asi moc. Nevím, mám-li to přičítat zkušebnímu provozu a tedy jistému tápání, nebo je chyba jinde, ale z dosud předložených informací nadšený nejsem. Zatím jsem si mohl přečíst celkem tři.

Ta úplně první mne vyzývala, abych dodržovat potřebné rozestupy od ostatních vozidel. Z této informace jsem málem dostal záchvat smíchu, protože v okamžiku, kdy jsem si text přečetl, bylo nejbližší vozidlo přede mnou vzdáleno asi tak půl kilometru. Po určité době provozovatele napadla inovace. Nový text mě nabádal, abych dodržoval předepsanou rychlost. Pisatel měl zřejmě na mysli nejvyšší povolenou rychlost. Hned jsem se pro jistotu podíval na tachometr. Bylo tam sotva sto, takže výzva šla opět mimo mě. Když už jsem si na dva zmíněné texty zvykl a přestal je vnímat, objevil se najednou třetí.

Tentokrát to vypadalo, že to snad bude mít i nějaký aktuální význam. Na ceduli totiž stálo, že od sedmého do jedenáctého kilometru dálnice se pohybují vozidla údržby. Do zmíněné části dálnice jsem proto vjížděl se zvýšenou opatrností. Když jsem minul poslední kilometrovník, označující nebezpečný úsek a žádné vozidlo údržby jsem ve svém ani v protějším směru neuviděl, došlo mi, že jsem to zase četl zbytečně. Že šlo zase o informaci, jejíž smysl mi zůstane utajen.

Je možné, že jednou se tam nějaká rozumná, pravdivá a smysluplná informace objeví. Je ovšem také možné, že už ji, po dosud získaných zkušenostech, nebudu vůbec číst, předpokládaje, že je tam opět nějaký nesmysl.

Když se nad tím člověk zamyslí, tak mu to musí připadat, že provozovatel prostě neví, co na tabule psát. Potom se ale nabízí otázka, proč byly vlastně nainstalovány, ne? K proklamování obecných frází či k uveřejňování nepravdivých informací by asi sloužit neměly.

Kdo má zkušenosti se zahraničními dálnicemi, ví, že tam jsou na obdobných tabulích uváděny důležitá sdělení, jako je teplota vzduchu a vozovky, rychlost větru, stav vozovky nebo průjezdnost dálnice a výjezdů z ní. Že by se naši provozovatelé dálnic v zahraničí nepoučili? A když už tam za každou cenu musí něco svítit a nikoho nic světoborného nenapadá, proč tam nedají třeba „Šťastnou cestu bez nehod“?