Řeknou, Přemo, my potřebujeme, abys nám dal na Milana navíc sto tisíc a my ti to zase někde vrátíme. Bereš? A já řeknu: Beru. Tolik nahrávka rozhovoru mezi Přemyslem Veselým a senátorem Vlastimilem Sehnalem.Jihomoravská ODS v čele s Milanem Venclíkem nejen že dodnes neobjasnila, jak to s tou nahrávkou je, ale ještě přilévá olej do ohně. Milan Venclík vzkázal, že do voleb neřekne, kolik stojí jeho kampaň. A že je na jižní Moravě bezkonkurenčně nejmasivnější. Pořád od něho jen slyšíme: Do voleb ne, budu to komentovat po volbách, blíží se volby… Je třeba panu Venclíkovi vzkázat, že volbami nekončí svět, že po osmnáctém říjnu tohoto roku se nemění zákony této země, nepřijde Armageddon, který by zničil všechny nahrávky, spálil účetnictví či vymazal lidem paměť.

Zaklínat se neustále volbami při každém nepříjemném dotazu, zveřejněném skandálu, legitimní pochybnosti připomíná taktiku ODS na podzim 1997 před takzvaným sarajevským atentátem. Tenkrát to také bylo samé: to není pravda, nevíme, neřekneme, ale opravdu neřekneme. A pak to všechno prasklo a strana měla z ostudy kabát.

I kdyby člověk věřil v bizarní shodu náhod, že na nahrávkách všichni jen tak blábolí a Milan Venclík má prostě do voleb jen nepochopitelného bobříka mlčení a všechno vysvětlí úderem magického data 19. října, stejně by i při takové míře naivity člověku zůstala v hlavě otázka: ale proč to ti chlapi z ODS dělají tak nešikovně? Proč vlastní stranu znedůvěryhodňují? Vždyť pokud to není pravda, stačí to vyvrátit. No jo, nic naplat. Po volbách. Ale aby bylo co vysvětlovat. Aby volby díky této taktice nespláchly pana Venclíka z politického kolbiště.