LIBOR KALINA

Přes hrůzná odhalení a svědectví zůstávají nepojmenovány podstata a důvody oněch náhodou odhalených skutků, odporných a odsouzeníhodných.

Kateřina Mauerová působila více než rok jako vedoucí v jednom z brněnských skautských středisek. Dnes mladé ženy na Katku vzpomínají jako na houževnatou kamarádku, která je učila, že zvládnou daleko víc, než si myslí. Že ujdou za den na putovním táboře i třicet kilometrů, že se mohou spolehnout především na sebe a že není dobré čekat na pomoc druhého.

Katku posléze vystřídala Nancy, občanským jménem Hana Bašová. Ta se vyznačovala tím, vzpomíná jedna z bývalých členek oddílu, že ji na každém kroku doprovázela kokršpanělka Sára. Jedna z bývalých skautek potkala Nancy po čase a dozvěděla se, že psa dala pryč, protože jí „tak nějak přestal vyhovovat“.

V časech, na něž zde vzpomínám, pomáhal s vedením chlapců v tomtéž středisku Honza Turek. Miloval a choval psy, kteří nechyběli ani na táboře. Zvlášť jeden z nich udivoval svou silou, když ve speciálním postroji tahal po louce kládu. „Musí pracovat, protože jinak nemá radost ze života“, komentovával dle svědectví drezuru jeho majitel.

Člověk probírající předivo příběhů druhých má tendenci vidět spíš tajuplné společenství než souhru náhod. Každý ze skautských oddílů má široký okruh bývalých členů. V kronikách zmíněného střediska figuruje řada družin: Veverky, Slunečnice, Bobři, Mravenci.

I poté, co původní členové překročili práh dospělosti, se tu a tam Mravenci scházejí. Několik lidí se lehko může více sblížit. Jsou-li překročena volná pravidla skautské pospolitosti (Mravenci) nebo náboženského společenství (Hnutí Grálu), nemusí se hned jednat o sektu. Spíše se nabízí nějaký společný podnikatelský záměr. Kupříkladu soukromé sociální zařízení pro děti. Posléze snad i parazitující na sociálním systému. (Nepravé identity dětí.) Kdo ví, na co všechno a jak lze čerpat různé podpory a dávky, může nalézt i lákavý zdroj.

Na smutném příběhu z Kuřimi může mít podíl i stav školství. Žáci se učí mnohé, ale nikoli to podstatné pro život. Tedy jak vychovávat sebe, své blízké a zejména vlastní děti. Dílem i proto, že výchovu po škole společnost a priori nepožaduje.

Pravda je, že skautské zásady, opírající se o víru, by měly pedagogické principy spíše suplovat než negovat. Jenomže dravé podnikání, jehož jsme denně svědky, mnohdy stojí v přímém protikladu k prvkům víry i ideálům skautské pospolitosti.

„Psí život!“ – říkává můj strýc Jaroslav, když si potřebuje ulevit. Každý, koho poslouchá jeho vlastní pes, se dnes může vžít do role Makarenka. Lze sprostě aplikovat takové metody na výchovu dětí?
Ano, odpovídá příběh Jakuba a Ondry. Nebojácní pitbulové se neliší od svých pánů. Žijeme ve společnosti, kde je běžně a každodenně člověk člověku vlkem, hyenou i útočným psem. Každý dnes především potřebuje své statečné, oddanné a silné!
Ne, říká výrok soudu a stanovuje tresty, které nejsou mstou ani odplatou, ale mají výchovný charakter…
Psí život!