VĚRA SEČKÁŘOVÁ

Jeho příchodu předcházejí květnaté legendy o nevídané odbornosti, o mezinárodních zkušenostech, mně ale vrtá hlavou, proč takové eso chce zakotvit zrovna u nás.

Copak se v celém kosmu nenajde lepší flíček? Ale možná patří k dobrodruhům, které láká přinášet osvětu primitivům (nám), možná rád čeří stojaté vody a vnáší svěží vítr do zatuchlých prostor. Třeba nějakou zázračnou kolomazí promaže skřípající soukolí a naše zarezlá instituce bude šlapat jako rolexky.

Nicméně všichni hoříme zvědavostí, jak asi vypadá? A už je tu! Domluvený signál putuje osvědčenými kanály na všechna pracoviště, pod nejrůznějšími záminkami opouštíme své kancelářské stoly a počítače, jen abychom ho alespoň zahlédli. Slovutný specialista netuší, že dřív, než dorazí do ředitelské kanceláře, projde mikroskopem všeobecného hodnocení.

„To je von?“ „Vypadá dost obyčejně, nemyslíš?“ „Měl hezký sako!“ „To má určitě z té jeho Ameriky.“ „Nezdá se vám tlustej?“ „Hlavně, že má něco v hlavě.“ „Zato na hlavě už toho moc nemá.“ „Mně připadá docela sympa.“ „Jestlipak je ženatej.“ „To si piš!“ „Víte, jaký dostane plat?“ „Kolik? Tolik?“

Pokud specialista přichází v létě, je mu vyhrazena prostorná kancelář, kde jej nebude obtěžovat dotěrné slunce. Naopak v zimě ke své práci potřebuje sluneční paprsky a někdo méně významný mu jistě rád přepustí svoji místnost na jižní straně. Netuší, kolik čekatelů si brousilo zuby na nový počítač, který dostal právě on. Alespoň tak přirozenou cestou skončí nelítostná kolektivní rvačka a zájemci se stmelí do jednotného závistivého šiku.

V prvních dnech odborník studuje bezpečnostní předpisy, jídelníček, interní řád, metodické pokyny a kolektivní smlouvu. Všemu se diví a kritizuje systém docházky, který nelze ošidit. Jakmile se zahnízdí, nasadí žoviální tvář, dobírá si mladé asistentky a chlubí se znalostí wordu a steakových restaurací. Po několika týdnech konečně přichází se zlepšovákem, ale jaksi nedojde zaslouženého uznání. Zrovna něco takového jsme zkoušeli loni a v praxi se to neosvědčilo. Svatozář specialisty postupně bledne, i když ještě chce změnit inventarizační systém a přelepit spisy zelenými nálepkami. Nezadržitelně ztrácí obdiv i těch nejskalnějších příznivců a ocitá se v izolaci. Jediné, co ho neopustí, je sebevědomí.

Všem se uleví, když specialista oznámí, že odchází na lepší místo. Farizejsky mu blahopřejeme k nové kariéře, ale naše radost je dočasná. Brzy k nám prosákne důvěrná informace, že zneuznaný odborník postoupil o několik postů výš. Nejpohotovější je sekretářka, právě teď vypisuje objednávku na zelené nálepky.

Autorka je publicistka