Přítomnost médií v soudní síni vyvolala řadu kritických reakcí. Především kvůli takzvané sekundární viktimizaci. To znamená, že týraní chlapci si mohli hrůzné zážitky znova připomenout na stránkách novin či na televizní obrazovce.

To by jistě byl platný argument. Kdyby si ovšem policie dokázala pohlídat, aby informace ze spisů neunikaly do médií ještě před procesem. Jak správně podotkl Göth, lidé se stejně už ty nejhorší věci dozvěděli před procesem. A bylo tedy jedině správně, že každý měl možnost se přesvědčit, jestli všechny ty domněnky a informace založené na tajných zdrojích byly pravdivé.

Brněnský Deník Rovnost se proto rozhodl proces zaznamenat nejpodrobněji ze všech médií. Redaktor Pavel Mokrý přinášel zpravodajství ze soudní síně minutu po minutě. Bylo to napínavé a leckdy velmi smutné čtení. Ale už nyní lze říci, že ve všech ohledech přínosné.

Čtenáři se mohli dopodrobna seznámit s tím, jak pracuje česká justice. Jak vypadá dokazování, jak pracuje obhajoba. To je obecnější rovina, avšak velmi důležitá. Hledání spravedlnosti je jedním z nejušlechtilejších lidských úkolů. Zájem médií vede k větší srozumitelnosti a otevřenosti soudního procesu. Možná i k větší teatrálnosti. V tomto případě se tak ale nestalo. Pro chod demokracie je přitom velmi důležité, aby lidé vnímali rozhodnutí soudů jako spravedlivá.

Ideální by bylo, kdyby byly on­line všechny soudy. Hledání spravedlnosti by to jednoznačně kultivovalo. A společnosti by to pomohlo také.

Čtěte Kuřimský speciál: Týrání v Kuřimi