A že zase jen od toho dalšího kalendářního roku budu čekat zázraky a snít s otevřenýma očima.A pak se budu upomínat, že je třeba se hnout z místa, pak budu nad sebou fňukat, že mi to nejde, že nemám vůli, že nemám motivaci, že jsem slaboch a k ničemu.

Pak se budu v euforii štěstí vznášet v oblacích, protože si uvědomím, jaké štěstí je, že toto vše řešit můžu, že to je luxus mít prostor se zmítat, namísto starosti o to, kde složit hlavu, co jíst, kde najít pro sebe zítřek.

A z předchozího je zřejmé, proč se bilancování snažím vyhnout, protože se pak stejně jenom motám v kruhu sebeobviňování za vše, ať už je to slabost, nedostatky, nebo málo pokory za to, co vše v životě mám.

Tak to zkouším jinak. Zaměřuji se na to, najít si pro sebe v právě uplynulém „vloni“ něco, cokoli, co, ať už jsem se plácala v ledasčem, dokázalo mysl od zmítání odvést a jen si prostě žilo.

Ať je to třeba ta chvíle absolutního štěstí, kdy vám blízká přítelkyně, toužící roky marně po miminku, řekne, že je konečně těhulka a za půl roku pak skutečně držíte její poklad v náručí a slzíte radostí s ní.

Ať už je to okamžik, kdy vám dítko jen tak přijde dát pusu, řekne vám, jak moc vás má rádo a že jste ta nejúžasnější máma pod sluncem (kéž mu to co nejdéle vydrží…).

Ať už je to ta chvíle, kdy se vám podaří dokončit něco, o čem jste si mysleli, že se tak už nikdy nestane. Vyšili konečně ten obrovský ubrus, složili úspěšně zkoušky z angličtiny, dokončili taneční kurz samby, vyrobili si vlastní keramické hrníčky, přeložili ten dlouhý text, přečetli svoji první knihu ve francouzštině, dopsali první knihu… Cokoli, co jste dokončit chtěli a navzdory pochybám svým i okolí dokončili.

Ať je to nečekané pozvání na večeři od bývalé platonické lásky, od které čekáte prosbu a skryté důvody, proč vás někam zve, a ejhle, zve jen tak, že vás chce vidět a popovídat si.

Ať je to masáž celého těla lávovými kameny, kterou vás blízcí obdarovali, protože vědí, že si to samotní nikdy nedopřejete a zažijete díky tomu nejúžasnější dvě hodiny vůbec, kdy se někdo věnuje jen a jen vám a tělo jako by vám rozebral, pročistil všechny jeho dílky, promazal a znovu seskládal dohromady.

Ať je to úleva po vyšetření, díky kterému jste mnoho nocí nemohli spát ve strachu, jak dopadne, a uf, dobře.
Ať je to kniha, kterou i když čtete už poněkolikáté, pořád v ní nacházíte nové a nové a pokaždé vám udělá radost.
Ať je to kopec, který jste na kole vyšlapali, aniž byste z něj museli slézt.

Ať už je to cokoli, co ze stereotypu všedních dní vybočí a tu mozaiku našeho života doskládá tak, aby každý dílek do sebe zapadal, i když si všechny jeho části nemusíme ani uvědomovat, natož pamatovat.

Tak ať je těch zapamatovatelných dílků v našem životě co nejvíce a ať jsou to ty, které nás potěší, rozzáří, pohladí, uklidní a dají nám zažít ten pocit, že ať je to, jak je to, tak to stojí za to…

Do nového roku vám přeji vše dobré!

KAMILA HRDLIČKOVÁ