Když Sergej Bubka poprvé skočil o tyči přes šest metrů, byla to světová sportovní zpráva číslo jedna. Stejně tak dlouho nikdo nevěřil, že člověk může uběhnout sto metrů rychleji než za deset vteřin.

O tom, že může auto dosáhnout rychlosti tisíc kilometrů v hodině, se dlouho taky nikomu ani nezdálo. Dokud se tu neobjevil Modrý plamen (Blue Flame), automobil zkonstruovaný přesně pro tento úkol: překonat tisícovku.

Kromě těchto milníků jsou však všude kolem nás také ty obyčejnější, které lidé nebo příroda překonávají téměř každý rok jakoby bez povšimnutí. A přece jsou zajímavé.

Takové mety dosáhnou třeba lidé, kteří se dožijí sta let. Patří sem také ti podnikaví, kteří své jmění poprvé v životě vyčíslí na částku s (minimálně) šesti nulami na konci a kteří se stanou milionáři (je to vlastně dnes ještě vstupenka do klubu zvaného elity?).

Meteorologové mají takových hranic několik. Tou základní je (je to logické) nula. Teď se v Brně blížíme k jedné z těch nejobyčejnějších a přitom nejkouzelnějších: dvaceti stupňům Celsia. Když tuto hranici překoná teploměr, značí to příchod jara. Opravdový příchod, ne ten astronomický.

Když je poprvé nad dvacet, je jisté, že holky už natrvalo schovají v šatnících zimní oblečení a na ulicích bude krásně nejen díky Slunci.

A ty zahrádky! Bude příjemné po delší době zase sedávat u piva venku. Dvacet stupňů Celsia je krásným signálním znamením. Tedy alespoň na jaře.