Celý den probíhaly přípravy na večerní megashow. Tedy správně zvolit vhodnou obuv, vybrat to nejlepší bílé tílko, které k Madonně bezpochyby patří, a opatřit malou taštičku na pásek, aby vše bylo při ruce a při tom jsem po skotačení v kotli neztratila ani špendlík.
Již ve dvě hodiny odpoledne jsem byla nervozní, zdali přežiju miliony lidí kolem sebe. Už jsem se viděla, jak pluji nad hlavami fanoušků směrem k záchrance a padám přes ochranný plot po hlavě dolů. Proto jsme neváhaly a vzaly si čistě přírodní prášek na zklidnění.
Vlastně jsem se pak ani nerozčílila, když postupně zuřící dav se začal konečně tlačit dovnitř a DJ už dávno hrál. Jen my stáli za plotem. Kupodivu mi ani nepřišlo divné, že stojíme v připojovací chodbičce, tudíž jsme se absolutně nemohli dostat tam, kde jsme měli být a kde jsme si to zaplatili.
Stáli jsme dvacet metrů od jeviště a já si jen přála, ať mám metr devadesát a vidím dobře na dálku. Zleva stál nabubřelý týpek v černém svetříku a před ním o půl hlavy vyšší vystylovaná blondýnka. Bylo na nich vidět, že přírodní prášek nepozřeli, proto je nesmírně točila paní stojící před nimi, stejně vysoká jako pánova přítelkyně, přesto na ni nadávali, že nevidí.
Nelze ani vypovědět, co se se mnou dělo, když se zhaslo a z reprobeden se začalo linout dunění. Na jevišti se otvírala kostka a v ní na trůnu seděla Lady M. Kvůli dvacetimetrové dálce a bez dioptrií na dálku jsem Madonnu vnímala jako rozmazaný hopik, ale díky bohu přímo nade mnou visela obří obrazovka.
Naštěstí také kousíček od jeviště stál můj kamarád, jenž koupil lístky těsně před koncertem, my je měli od ledna, a měl pro svoji dokumentaci vše jako na dlani. Z jeho fotek jsem pochopila, že jsem byla na jiném koncertě. Nebo spíš na tom samém, jen v audio verzi.
Každopádně sečteno podtrženo, teta Madonna víc než umí. Sice občas na jevišti vypadala jako Robocop, ale kdo by nevypadal, kdyby čtyři hodiny denně cvičil. Skončil koncert, pilulka přestala působit a já zjistila, že mě neskutečně bolí nohy. A před námi i za námi byl dav a metro, kam lidi rvou násilím.
V hlavě mi vyvstaly myšlenky, jak to celé mohlo být super, kdyby organizátoři zvládli svoji práci. Chápu, potřebovali vydělat, ale nemuseli přeprodávat golden circle, mohli nás informovat, že Madonna má na nose uhřík a začátek se posunuje. Zkrátka mohli. Co se dělo před třináctým srpnem by se dalo pojmenovat jako jedno velký lala. Slibuji na Madonnin kostým, že teď budu cvičit alespoň obden a vyhýbat se zákuskům, i když jsou bio. Přeci se nenechám zahanbit a nebudu v osmadvaceti letech vypadat jako ve čtyřiceti. A do roka a do dne tu bude chodit Robocop dvě.
fejeton JANY PLODKOVÉ