Největší zásluhy na uskutečnění mimořádné výstavní akce a také výrazně nejvyšší počet exponátů (více než dva tisíce) má Moravské zemské muzeum, vedle Národního muzea největší a nejstarší instituce svého druhu u nás. Uznání náleží vedení obou muzeí, zahájení prospěšné spolupráce a všem pracovníkům, kteří se při přípravě nepochybně zapotili a po úspěšné vernisáži jim jistě spadlo slušné břímě z namožených zad.

Slovo „poklady“ nepřehání, neboť soustředění takového množství originálů i historických dokladů o moravské zemi od dávného úsvitu věků téměř do současnosti je vskutku unikátní. „Logem“ výstavy je asi nejstarší loutka na světě ze slavného brněnského nálezu hrobu šamana. Unikátní opracovaný valoun z brněnského Červeného kopce stáří osm set tisíc let je přirozeně mnohem starší. Legendární Věstonická venuše tentokrát chybí, hostovala v Praze před nedávnem, má tu však stejně sličných kolegyň hned celou kolekci.

Nikde v Evropě na tak malém území jako na moravském nalezišti se dávná krása nedochovala v takovém množství. Kde zastavit dál? Třeba u jedinečné minimisky ze Střelic. Dobu bronzovou reprezentuje stylizovaná plastika koně z Obřan či náholenice – unikátní nález součásti dávné zbroje. Rekonstruovaná konvice s původním kováním, nález z Maloměřic je jedním z nejkrásnějších děl keltského umění.

A jsme u prvního státu Slovanů na našem území – Velkomoravské říše. Model přibližuje Veligrad, sídlo Svatopluka, oči láká pohled na veligradské šperky. Brněnský středověk má svou velkou hvězdu, moravskou Kleopatru královnu Elišku Rejčku. Listujeme v krásně zdobených rukopisech kláštera na Starém Brně, pak nedlouhá historie moravských Lucemburků a moravského markrabství. Ani tak velká výstava do podrobností nemůže a vše nezachytí, tak rychle dál. Jednota bratrská, originál památné Bible kralické i kupka literek, z nichž dávný tiskař sestavoval sazbu. Dobu osvícenskou a císaře Josefa připomíná pluh, na němž vladař zanechal kapky potu, když vyoral brázdu u nás ve Slavíkovicích, dnes součásti Rousínova. Devatenácté století, vznik muzea, tehdy Františkova, a zpět na Staré Brno, tentokrát k osvícenému opatu Cyrilu Nappovi a jeho tvůrčímu týmu. Mendel, Janáček a řada dalších.

Opona se otevírá k závěrečným obrazům. Nejprve odkryje oponu další, nabídnutou Národnímu divadlu, odmítnutou, pak nacházející místo v brněnském Besedním domě, dnes trávící samotářské večery v depozitáři. Slušel by jí návrat k pohybu, nejlépe v dnešní Mahenově činohře. Jiří Mahen dal impulz k tvorbě pamětní knihy slavné brněnské Výstavy soudobé kultury v roce 1928. Tuhle „bifli“ čtenář sotva zvedne, možná jde o vůbec největší a nejtěžší knihu zápisů návštěvníků výstav, co jich na světě bylo. Navíc v překrásné vazbě.

Škoda, že k Pokladům Moravy k údivu potomků a věčné paměti nebyla též obdobná vytvořena. Vše vynahradí připravovaný obsáhlý katalog. K vidění je toho v Praze o Moravě víc než dovolí telegrafický popis. Výstavu představující kulturu Moravy v takové šíři dosud v Praze neměli. My v Brně myslím také ne. Třeba se jí též dočkáme.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK