A Svatopluk Bartík to komentoval po svém: prý šlo o osmihodinový politický happening a vlastně se nic nestalo. Samolepky na plakátech politických konkurentů byly jen malé a šly pohodlně odlepit. Svým prohlášením se pan Bartík zařadil do šiku svých kolegů ze Strany zelených, pro něž platí hned trojí morálka. A to dle situace.Morálka zelených číslo jedna – hra na slušňáky: Současná politika je špatná, potřebuje změnu, čerstvý vítr, politici mají špinavé ruce od různých čachrů a my to změníme. Je třeba učinit přítrž politice velkých stran a nabídnout alternativu. Tou správnou cestou jsme my. A nebudeme nikdy jako oni. Touto morálkou se zelení zaštiťovali hlavně v době, kdy nebyli v poslanecké sněmovně.

Morálka zelených číslo dva – jsme správně free: Správné je to, co je alternativní. Je třeba upozorňovat na porušování lidských práv, zdravý životní styl, pořádáme happeningy, performance, jsme mladí a přes sako si hodíme batoh. Nebojíme se pojmenovat problémy.

Morálka zelených číslo tři – nebezpečný mix: Hlásáme pořád to stejné, ale chováme se jinak. Když přelepujeme plakáty, a ničíme tím v rovné hře konkurenci, označíme to za happening. Když sedíme ve vládě s Jiřím Čunkem, jsme radši potichu. Když se provalí, že ministr vnitra lobboval za své známé, nejsme vidět. Ale dál nosíme batůžky a říkáme hezké, alternativní vize. Za dva roky poté, co se zelení dostali do nejvyšších pater politiky, nezměnili politický styl ani o píď. Naopak zelení ve vládě infikovali svým přístupem i ty dole v lokálech. Svatopluk Bartík je zářný příklad.