Žádnou výjimkou není ani neblaze proslulá kuřimská kauza, týkající se fyzického i psychického týrání dvojice bratrů. Z pětice odsouzených přiznala už dříve před soudem vinu jediná Klára Mauerová. Matka obou sourozenců, která teď prohlásila, že by ráda vrátila čas zpět. Jenže má smůlu. Časem pohnout nelze.

Kuřimská kauza byla jednoznačně nejsledovanějším případem posledních let. Lidmi i médii. Na to se teď u Vrchního soudu v Olomouci snaží sázet obhájci tyranů. Těch, kteří loni odešli od Krajského soudu v Brně s tvrdými tresty.

Jeden z obhájců dokonce tvrdí, že krajský soud si loni netroufl neodsoudit obžalované také kvůli rozsáhlé kampani v tisku a v televizi. Dokonce šel ještě dál. Hovořil o porušování ústavního práva a neváhal přirovnat postup soudu k procesům v padesátých letech minulého století.

Jistě, je to jeho práce. Každý prostředek bývá dobrý a úspěšnost obhájce se měří výsledkem. Tím bývá výše trestu klienta, případně jeho úplné osvobození. Jenže pomyslný šálek kávy, který tentokrát onen obhájce u Vrchního soudu v Olomouci nalil, je vařící a příliš silný. Málem to vypadá, jako by odsouzení byli sami oběťmi.

Týrání dětí není žádná „obyčejná“ krádež nebo zanedbání toho či onoho. Patří k nejhorším činům, jakých se může člověk (dá–li se ho tak ještě vůbec nazvat) dopustit. O to hůř se obhájcova slova poslouchají či čtou. Snad se od něj příště nedočkáme tvrzení, že si kluci všechna ta zranění způsobili sami.

Čtěte: Kauza Kuřim