Za jedenáct kol jich v české nejvyšší soutěži přišlo o práci šest. Naposledy včera brněnský trenér Petr Uličný. 1. FC Brno měl dovést k evropským pohárům, jenže podzimní výkony tomu vůbec neodpovídaly. Chyba Uličného? Možná, že s úzkým kádrem, který poznamenala řada zranění na víc neměl. Možná, že nepomohli hráči, na které spoléhal.

Po posledním nevydařeném vystoupení bodrý kouč sprostě spílal hráčům přes novináře. Zoufal si nad špatnou kvalitou mužstva a přitom dodával, že rezignovat nehodlá. Jenže někdy nepochopitelný fotbalový svět má i svou logiku. A podle ní muselo Uličného chování skončit tak, jak skončilo.

Poslední vystoupení na tiskové konferenci bylo jen vyvrcholením řady úletů. Většinou veselý a přátelský člověk se nejednou choval jako hulvát. Dokázal vulgárně nadávat novinářům, na tréninku se dostal do konfliktu s útočníkem Alešem Bestou. Pak zase nepochopitelně bagatelizoval vyřazení z poháru s druholigovým Slováckem. Když pak v jeho kritice neznělo obvyklé „my jsme hráli špatně“, ale „naši hráči hráli špatně“, nálada v kabině asi nebyla bůhvíjaká.

Uličný na jedné straně kazil morálku hráčů, na druhé image sobě i brněnskému klubu. A image je ve světě fotbalu, který živí peníze od sponzorů, stejně důležitá jako výsledky.

V tomto ohledu si vedení brněnského klubu počínalo lépe než pražská Sparta, která na odvolaného trenéra Lavičku hned začala plivat. Brno se s Uličným rozešlo důstojně a on se zase proměnil v toho pána, s kterým máte chuť zajít na víno do sklípku.