Je to ale především jeden z nespočtu příkladů toho, jak si lidé v Česku neváží prostředí, ve kterém žijí.Těžko si lze představit, že by se prosperující ekonomika obešla bez reklamy. V českých městech, vesnicích i v přírodě to však vypadá, jako by neměla žádná pravidla.

Ploty polepené plakáty, billboardy visící na fasádách domů, poutače vystrčené do ulic, neonové nápisy na stěnách. To všechno může být třeba nevzhledné, jenže lidé si tím „vyzdobili“ prostředí, které si v podstatě od základů vybudovali. Pak už je otázkou vkusu každého jednoho člověka, jak tam reklamu přijme.

Ale vysázet billboardy prakticky kamkoliv do krajiny, kde je může vidět dostatek lidí, nebo lepit plakáty na stromy, je něco, co neměli Češi vůbec dopustit a mají proti tomu bojovat. Země v západní Evropě si pravidla stanovit dokázaly. Vždyť kolik je lidí, kteří při cestě autem, pěšky nebo na kole raději sledují neustále se opakující reklamy místo toho, aby se kochali malebnou českou krajinou, byť třeba přetvořenou zemědělstvím?

Radikální snížení reklamních ploch v přírodě ublíží jen majitelům billboardů. Investice do reklamy ekonomice chybět nebudou, firmy peníze přelijí do jejích jiných forem. Každý politik, který se ohání kladným vztahem k přírodě, by proto měl proti současnému plakátovému útlaku bojovat.