Tím, že prezident vystoupil na Staroměstském náměstí a otevřeně podpořil ve druhém kole senátních voleb kandidáty ODS, podpořil stranu, jejímž je čestným předsedou.Vrcholem cynismu však bylo, když Klaus již předem vysmívačným tónem oznámil, že mu to budou někteří vyčítat: Už dobře vím, jaký vznikne křik, že tady být nemám, že mám být nadstranickým prezidentem, předpověděl jasnou věc Klaus.

V obou kolech prezidentské volby však Klause ke slovům o nadstranickosti tehdy nikdo nenutil. Použil je sám. V první volbě doslova řekl: Při výkonu prezidentské funkce bych žádné politické nebo zájmové uskupení nepreferoval. Před druhým zvolením pak ujistil zákonodárce takto: Mé jednání bylo nadstranické, to ostatně je povinností prezidenta.

Václav Klaus je usvědčený lhář. V této zemi je to však zavedené tak, že když někdo vypustí z úst kritický názor na pana prezidenta, je označen za bolševika, komunistu či fanatického stoupence levice. Odlišný názor či kritika Václava Klause je odražena nikoliv silným protiargumentem, ale onálepkováním kritika hanlivým přívlastkem.

Vysvětlení Klausova činu je dvojí: buď tomu, co před poslanci a senátory kvůli svému zvolení účelově povídal, sám nevěřil a sliby byly lživé a vypočítavé, nebo tomu tenkrát věřil a porušil to v důsledku katastrofálních výsledků ODS.

Obojí je špatná zpráva pro tuto zemi. Prezident republiky nemá být na mítinku žádné strany, je jedno zda ODS, či ČSSD. Klaus tak pokračuje v tom, co započal už v devadesátých letech: mazat v politice už tak nejasné hranice slušnosti.