Umělec se ji pokusil uklidnit šikovně. Poslal na radnici dopis, v němž označuje mandlový tvar uprostřed srdce také za mandorlu. Tedy záři nad postavami svatých.Těžko říci, zda tím něco vyřešil. A taky proč to udělal. S nadhledem a trochou velkorysosti se totiž dá říci, že srdce a vagina k sobě mají přece hodně blízko. Být puritány za každou cenu je zbytečné.

Brněnskému senátorovi a radnímu Jiřímu Zlatuškovi kontroverzní srdce zřejmě nevadilo. Zato městští policisté mu hodně hnuli žlučí. Zajímali se o jeho auto, které zaparkoval v diskutabilním zákazu vjezdu před Janáčkovým divadlem.

Na rozdíl od jiných návštěvníků představení pokutu nedostal, protože má jako senátor parkovací výjimku. Požaduje však omluvu ředitele městské policie Daniela Šímy všem potrestaným návštěvníkům divadla a navrhuje odvolání šéfa strážníků. Ten naopak od Zlatušky žádnou omluvu nechce. Napsal mu osobní dopis a hodlá se prý ohradit cestou přes primátora.

Tak trochu to připomíná Kocourkov. Co je však nejzajímavější, ještě nedávno auta před divadlem parkovala a nikdo si jich nevšímal. Proč? Odpověď na tuto otázku by mohli dát zřejmě jen brněnští strážníci.

Právě strážníci byli v uplynulém týdnu hodně v kurzu. Kromě jiného také představili auta, v nichž budou jezdit. Pravděpodobně se nechali inspirovat republikovými policisty. S jednou výjimkou. Jejich Škody Octavie Combi na sobě budou mít slušivé žlutomodré kostičky, které nikdo nepřehlédne.

Nic proti tomu, ale Brňané, kteří strážníky ze svých daní platí, by určitě raději viděli víc uniformovaných lidí na chodnících. A pěších. Pěšky se chce chodit málokomu, vozit se zadarmo mnohým. Uvědomují si to i v Dopravním podniku města Brna. Nesmí nám uniknout ani myš, řekli si. Šli na to od podlahy, rozšířili počet padesáti dosavadních revizorů o dalších dvacet.

Černí pasažéři by se měli začít třást. Zkušení i začínající kontroloři k nim budou nekompromisní. Mají totiž vybrat na pokutách o deset milionů korun víc než loni. A co vybraná pokuta, o to větší číslo v revizorově výplatní pásce. S nekompromisností revizorů má zkušenost nejeden pasažér. Nemusí být ani černý. Chování některých kontrolorů je – možná právě kvůli vidině výdělku – mírně řečeno podivné. Ale na druhé straně, takovouto práci nemůže dělat každý. Na ni je potřeba ten správný žaludek.

Stejně správný žaludek musí mít i lidé, kteří se bezohledně zbavují svých dříve vytoužených zvířat. Teď už dokonce i želv nádherných, které naházeli do líšeňských rybníků. Jejich okrunýřovaní miláčci měřící při koupi pět centimetrů rychle vyrostli, nyní jsou dospělí a měří dvacet centimetrů. Zabírají místo v akváriích a navíc tam majitelům požírají rybičky.

No řekněte: nejsou ti milovníci zvířat k sežrání?