Je to jejich první specifikum. Mnoho lidí si totiž myslí, že pro křesťany jsou Vánoce nejdůležitějšími svátky v roce. Jistě, patří k nejdůležitějším. Jenže české Vánoce, německá Svatá noc (Weihnachten) nebo anglofonní Den narození Krista (Christmas) nejsou pro věřící tak posvátné jako oslavy Vzkříšení Ježíše Krista. Proč by se jinak jmenovaly Velikonoce, tedy Velká noc.

Další specifický rys českých (a ateistických) oslav Vánoc je ten, že za jejich vrchol lidé považují Štědrý den. Ježíš Kristus se však narodil až na Boží hod, tedy 25. prosince. A právě tento den společně se svátkem umučení svatého Štěpána 26. prosince je v křesťanské tradici považován za jediné pravé Vánoce. Ne tedy Štědrý den, který je pro věřící jen koncem příprav na svátky. A jakési jejich vyvrcholení.

V České republice takové přípravy mnohdy znamenají jen předvánoční shon a předhánění se v tom, kdo dá nejoriginálnější, nejdražší, nejlepší, nejkrásnější dárek. Jestli budu mít lepší cukroví než sousedka a hezčí výzdobu na oknech.

V anglicky mluvících zemích už mají pro takovéto ateistické Vánoce, které jaksi „obcházejí Krista“ a jejichž vrcholem je ranní (na rozdíl od České republiky) rozdávání dárků, zvláštní výraz: X–mas.

Původně jen jedna z dalších zkratek pro slovo Christmas totiž získala jiný význam: místo Ježíše Krista si může každý dosadit do názvu Vánoc cokoli jiného. Oslavy rodiny, tradic, dárků, prostě proměnné X. Vánoce tím ztrácí čistě křesťanský význam a i ateisté je mohou slavit, aniž by si připadali jako paraziti na oslavách někoho, v koho sami vůbec nevěří.