Skutečnost však může být daleko prostší. Vláda prohrála proto, že lidem sáhla na peníze. To bylo před volbami slibů o nižších daních. Jak se ti, co hodně pracují, budou mít lépe. Jenže tato poučka platí tak možná pro Prahu, kde jsou platy v průměru o čtvrtinu vyšší než ve zbytku státu a blíží se třiceti tisícům. A kde zaměstnání nenajdou jen skuteční zoufalci, čemuž odpovídá dvouprocentní úroveň nezaměstnanosti.

Pražanům samozřejmě není co vytýkat. Jako centrum země přirozeně přitahuje sídla velkých firem, sídlí v ní vládní a úřednický aparát, zaplavují ji cizinci. A tak se nelze divit, že spíše než strach ze ztráty práce a zdražování tamní obyvatele včetně politiků trápí příliš vysoké daně. To je ostatně vidět i podle názorů většiny novinářů hlavních médií, kteří v Praze mají sídla svých redakcí.

Jenže ač je všude chleba o dvou kůrkách, mimo hlavní město je mnohem tvrdší a menší. Nabídek dobře placené práce je méně a finanční krize opět straší přízrakem hromadné nezaměstnanosti. Kdoví, jestli pád skláren ve Světlé nad Sázavou není předzvěstí něčeho horšího. V takové situaci lidé jistě nevnímají poplatky u lékaře, zdražující nájem, potraviny a energie jako řešení svých problémů.

Nelze si tedy představit, jak by vláda své dosavadní kroky vůbec mohla s většinou voličů vykomunikovat. Pokud lidem vyluxovala peněženky, nemohou ji mít rádi. To je jednoduché pravidlo, které by jistě všichni ti učení ekonomové měli znát. Lidé prostě jdou za tím, kdo jim dá víc. Tím se řídili i investiční bankéři, kteří ostatním způsobili tolik problémů tím, že odstartovali celosvětovou finanční krizi.

Čtěte také: VOLBY 2008