Je to místo v centru města, kudy dennodenně projdou desetitisíce lidí (a to je jen hodně uměřený odhad). Navíc hned u nádraží, takže má případný obchodník velkou šanci, že právě jeho krámek bude ten první, do kterého zavítá hladový a žíznivý turista s baťohem na zádech nebo stejně žádostivý manažer, který před chvílí vystoupil z pendolina.

O čem je řeč? Přece o podchodu brněnského hlavního nádraží. Přestože by člověk našel jen málo tak ideálních míst pro obchod, prostory pod vlakovým nádražím vypadají tak, jak vypadají.

V jednom rohu jezdí pořád dokola blikající a houkající pestrobarevná opička na kolečkách, ze stropu visí stejně „roztomilý“ štěbetající plastový ptáček. Hned naproti leží hromada kartonových krabic, nejspíš další z jednodenních skládek tamních obchodníků.

Těch obchodníků, kteří prodávají boty a oblečení za babku. Těch obchodníků, kteří zákazníkovi jen málokdy dají daňový doklad nebo potvrzení pro případ reklamace. Těch obchodníků, kteří údajně platí měsíčně městu stotisícové nájemné. Proč údajně? Protože je vskutku s podivem, že tolik peněz dokáže našetřit někdo, kdo má svůj nevzhledný obchod věčně prázdný, a když už do něj někdo zajde, odnese si obutí za dvě stokoruny.

Stotisícové nájemné není, jak vidno, nesplatitelné. A město by mohlo dostávat ještě víc. Jde na to dobrou cestou. Když se vypořádá s obchodníky, kteří nemají zájem podchod zkulturnit, může do něj přilákat zajímavější nájemníky. A pak (nebo ještě předtím) se třeba zoufalé „nádražní sklepení“ změní v alespoň trochu příjemné místo v centru Brna.