VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ztracený klobouk

Fejeton - „Ale vy jste klobouková,“ zhodnotila mě jedna milá prodavačka v kloboučnictví. Bingo! Trefila do černého. Zrovna jsem si zkoušela další z překrásných modelů, na které by mé finance nestačily. Asi to tušila i ona, ale obě jsme hrály tu příjemnou hru na prodávání. Vybírat klobouk je totiž obřad, kde se baví obě strany, i když se nakonec prodej neuskuteční.

19.1.2011
SDÍLEJ:

Fejeton Brněnského deníku Rovnost.Foto: DENÍK/Markéta Evjáková

Je to něco docela jiného než kupovat třeba hrnec na polívku nebo lustr.Ano, jsem ta klobouková a přitom jsem v dětství pokrývky hlavy nesnášela. Obzvláště jsem nenáviděla ohavnou růžovou čepici s rozvrkočenou bambulí, kterou jsem si musela navléct, když rtuť v teploměru klesla pod nulu.

Mateřské autoritě vzdorovat nešlo, vyřešila jsem to tedy po svém. Sotva jsem zmizela z dohledu přísného maminčina oka, schovala jsem čepici do aktovky.

Klobouky se mi ale líbily odjakživa. Teta Engelberta jich měla slušnou sbírku a já jsem byla přešťastná, když mi dovolila všechny si je vyzkoušet. Směšně titěrné, koketní i decentní až po parádní kousek v rozpětí křídel orla skalního. Tehdy v ulicích moc klobouků k vidění nebylo, socialistické časy jim jaksi nepřály. Spíše se očekávalo, že si ženy uvážou šátek a budou se stylizovat do role údernic, přesně podle hesla „sovětská žena – náš vzor“, jak hlásaly plakátky vylepené v tramvajích.

Ale zpět ke klobouku. Je to i velice praktická věc, schová se pod něj nemožný účes, mnohdy nahradí i deštník. Vím, že můj image může jedině vylepšit, čím víc ze své hlavy zakryji, tím lépe. Klobouk jaksi ohraničuje můj prostor, hm, někdy natolik, že přes sklopenou krempu nevidím do stran a vrážím do lidí.

Ne že bych klobouků měla málo, ale když vidím ve výloze pěkný model, těžce odolávám pokušení. Někdy si ho jdu jen tak nezávazně vyzkoušet, tak jako tehdy, kdy jsem měla v peněžence jen padesátikorunu. Nehrozilo tedy nebezpečí, že podlehnu. Sotva jsem si jej ale nasadila, byla všechna předsevzetí v… inu v nenávratnu. Měla jsem totiž sebou platební kartu, vskutku ďábelský vynález. Svědomí mě ale hryzalo jen krátce a dodnes je to můj nejoblíbenější letní klobouček.

Jinak to bylo nedávno. „Kup si k Vánocům něco, co ti udělá radost“, pravil bezradný domácí ježíšek. Okamžitě jsem měla jasno, co jiného než klobouk, že? Vyzkoušela jsem jich několik, nakonec vyhrál jasně červený roztomilý klobouček. Když jsem ale dorazila domů, pokoušely se o mne mdloby. Tašku s kloboukem jsem někde vytrousila, zato tu druhou s nějakými blbinami jsem donesla v pořádku. Vrátila jsem se do obchodu, jestli jsem ji nezapomněla tam, volala jsem na dispečink dopravního podniku, mohla jsem ji třeba nechat v tramvaji, zkusila jsem i ztráty a nálezy, všechno marné. Všude ke mně sice byli ochotní a vstřícní, ale klobouk se nenašel. Já ho ale poznám, až se v něm bude po Brně procházet nálezkyně, seberu jí ho!

Když Ježíšek viděl, jak jsem nešťastná, vyzval mě, ať si koupím jiný klobouk. Tedy při jeho vrozené šetrnosti to byla přímo revoluce! Nakonec to tak dopadlo, jeden na mne čekal v obchůdku, kde jsem ještě nikdy nebyla. Cenu jsem raději hned zapomněla, levný tedy určitě nebyl, ale pod stromečkem mi udělal velikánskou radost.

No a abych snížila průměrnou cenu svých klobouků, tak jsem si k němu ještě koupila jednu hučku do plískanic za akční cenu pouhých 99 korun. Teď se raději budu obchodům s klobouky vyhýbat, ale kdoví, jak dlouho mi to vydrží. Jaro se blíží.

VĚRA SEČKÁŘOVÁ

19.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Řidič srazil na přechodu ženu s malými dětmi. Nadýchal půl promile alkoholu

Letiště v brněnských Tuřanech. Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
10

Letiště Brno zacílí více na mladé. V létě nejvíc táhl bulharský Burgas

Pěstiteli ukradli čtyřicetiletou bonsaj. Zloději to stihli za tři minuty

Brněnsko /FOTOGALERIE/ – Nejméně čtyřicet let opečovával dvaašedesátiletý pěstitel bonsají z Ivančicka jednu ze svých vzácných rostlin. Zlodějům stačily tři minuty k tomu, aby mu ji ukradli ze zahrady. Muž ocenil borovici na čtyřicet tisíc korun.

Pohádková vánoční Vídeň? To je punč, ale i dovádění ve slámě a ruský medvěd

Vídeň, Brno /REPORTÁŽ, INFOGRAFIKA/ – Ohřát se horkým punčem pod vídeňskou radnicí jezdí Češi už léta. Turista tam v průměru utratí asi 800 korun. Prozkoumat šest ze třinácti adventních trhů v rakouském hlavním městě se vydaly redaktorky Deníku Rovnost.

NAŠI PRVŇÁCI: představujeme ZŠ Kanice, Bílovice nad Svitavou, Vranov a další

Brněnsko – Podívejte se na tablo novopečených prvňáčků ze základní školy v Kanicích, Bílovicích nad Svitavou, Ochozi u Brna, Babicích nad Svitavou a Vranově. Prostřednictvím našeho seriálu Naši prvňáčci bude redakce představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol. Rodiče a blízcí žáků každou středu najdou v tištěném vydání na straně 4 a na webu prvňáčky z regionu. Deník si tak mohou koupit na památku.

Vánoce jsou finančně náročné. Úvěr ale může být špatným pánem

Podle finančních poradců ale i psychologů by úvěry měly sloužit k nákupu jen těch věcí, které nezbytně potřebujeme. Nemá cenu se neúměrně zadlužit a kvůli hezkému Štědrému dni si pak znepříjemnit celý rok. Praxe ale také ukazuje, že mnohé domácnosti si kvůli nedostatečné finanční rezervě nemohou tuto úvahu dovolit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT