Jak dlouho Diecézní charita Brnoslužby pro cizince poskytuje?
Naše služby pro cizince jsme otevřeli roku 2007 v rámci Centra pro sociálně znevýhodněné (CELSUZ). Dříve jsme poskytovali poradenství pro všechny klienty, ale do poradny začali chodit ve větší míře cizinci. A proto jsme založili i poradnu přímo pro ně bez ohledu na typ jejich pobytu. Tento krok vychází z našeho poslání, neboť pomáháme lidem bez ohledu na jejich příslušnost k rase, národnosti, náboženství a státní či politické příslušnosti.

Změnila se za tu dobu tvář vaší služby?
Zpočátku do poradny chodili zejména lidé z Ukrajiny a z dalších rusky mluvících zemí, i cizinci ze Slovenska. Pomáhali jsme zejména při hledání práce a bydlení, například v roce 2007 v rámci projektu Asistenční systém zaměstnávání Ukrajinců v ČR, jehož cílem byla snaha snížit nelegální migraci za prací z Ukrajiny.
Činnost poradny se postupně rozšířila, dnes poskytujeme nejen sociální, ale také právní poradenství. Kvůli jazykové bariéře cizincům asistujeme na úřadu práce, při jednání se zaměstnavateli a při návštěvách u lékaře. Pomáháme jim sepisovat životopisy a hledat práci či s uznáním jejich zahraničního vzdělání, aby mohli působit v oborech, které vystudovali a věnovali se jim ve své domovině. Pomáháme také žadatelům o azyl a již státem uznaným uprchlíkům s integrací do české společnosti.

Jaká národnost je nejpočetnější?
Naši klienti nejčastěji přicházejí z Ukrajiny, Ruska, Kazachstánu, Sýrie, Běloruska, Mongolska, Moldávie, Nigérie, Íránu, Iráku, Vietnamu, Ghany a Slovenska. Nejčastěji hledají bydlení, práci, lékaře a zjišťují, jak dítě přihlásit do školy či školky. Pro děti nabízíme i individuální doučovaní v rámci našeho dobrovolnického programu, dospělým předáváme kontakty na instituce, které pořádají kurzy češtiny.
Cílem je provést cizince neznámými situacemi, poskytnout jim veškeré dostupné informace o možném řešení, o jejich právech a povinnostech a rozvíjet tak jejich schopnost vyřešit příště obdobnou situaci samostatně, bez naší pomoci.

Jak taková integrace cizinců vypadá?
Prvním krokem je znalost jazyka. Důležitá je intenzivní jazyková výuka v prvních měsících po příjezdu, dalšími kroky jsou zajištění bydlení a práce. Lidé, kteří k nám přicházejí, mají často vysokoškolské vzdělání a mohou být pro naši společnost přínosem. Jiní se mohou uplatnit na dělnických pozicích. V celém procesu hraje nezastupitelnou roli stát, neziskové organizace ale zejména naladění veřejnosti.

Jaký je váš postoj k přijímání uprchlíků do ČR?
Postoj zaměstnanců naší poradny se odvíjí od hodnot, které vyznává naše organizace, tedy pomáhat potřebným bez ohledu na jejich náboženské vyznání, rasu či etnickou příslušnost. Proto zastáváme názor, že lidé, kteří prchají před válkou či z jinak nepříznivé politické situace a přicházejí k nám zcela bez prostředků, potřebují pomoc. Samozřejmě je potřeba, aby prošli řádným řízením pro udělení mezinárodní ochrany.
Odmítavý postoj k uprchlíkům není myslím šťastným řešením, protože tím se neřeší dlouholetý problém, který nyní eskaluje. Při snaze dostat se do Evropy denně umírá nemalé množství lidí a není možné nad tím zavírat oči. Naši politici by měli přijít s rozumným řešením i s ohledem na státy, které se již nyní potýkají s velkým množstvím uprchlíků na svém území.

Mnoho lidí u nás se ale přílivu uprchlíků obává.
Domnívám se, že velký podíl na současné panice mají média, které často baží po senzaci. Informace bývají mnohdy zkreslené či vytržené z kontextu. Příkladem budiž reportáž o neochotě žadatelů o azyl pracovat, přičemž už není řečeno, že zákon lidem, nacházejícím se v azylové proceduře, první rok pracovat neumožňuje. Podle mého názoru chybí vyvážený pohled na celou problematiku, nejsou představovány příběhy konkrétních uprchlíků s popisem situace v zemích, odkud utíkají. Ve většině případů by ze své země neodcházeli, kdyby je nevyhnalo nebezpečí a strach o holý život.

Máte strach z muslimů?
S muslimy se setkávám dennodenně při své práci. Jsou to lidé jako my, mají své starosti, do těžké situace se nedostali vlastní vinou a žádají jen o ochranu před válkou. Velmi se naopak obávám, kam až necháme zajít rasovou nesnášenlivost v naší zemi. Děsí mne množství nenávistných komentářů v českých internetových diskuzích.
Obavy z uprchlíků samozřejmě souvisí s obavami z islámu a z teroristických organizací, jako je Islámský stát, jehož obětí jsou paradoxně nejčastěji právě muslimové. Je potřeba si uvědomit, že ne všichni uprchlíci jsou muslimové a většina muslimů k nám prchá právě před terorismem.

Diana Tuyet-Lan Kosinová

K TÉMATU

➥ V ČR žije 440 tisíc cizinců, což je méně než 0,05 cizince na jednoho občana ČR. V Brně žije cizinců 39 tisíc.
➥ EU kvóty navrhovaly přijmout do ČR 1400 uprchlíků během dvou let, tj. 700 uprchlíků ročně. To znamená, že na 1 imigranta by připadlo více než 14 000 občanů ČR.
➥ Od roku 1990 v ČR přišlo žádat o azyl 90 tisíc lidí, což je mimochodem slabá třetina z 300 tisíc osob, které z ČR v průběhu let 1948–1989 odešly,
➥ V roce 2015 zatím požádalo o azyl v ČR 679 lidí, z toho zejména z evropských zemí. Tento počet se meziročně výrazně neliší a pohybuje se kolem 1000. Největší počet žádostí o azyl se vyskytl v roce 2001 a to 18 094, přesto to pro ČR žádné ohrožení neznamenalo.
➥ V EU bude kolem roku 2050 v důsledku stárnutí populace chybět kolem 30 milionů pracovních sil v produktivním věku. Přijímání migrantů a uprchlíků je jednou z cest, jak zachránit trh práce také v ČR.