Holubník plný vrcholových sportovců má na zahradě chovatel poštovních holubů Jaroslav Novotný. Jeho koníček mu zabírá většinu volných víkendů od května do září. Doma má 140 holubů. Sto z nich používá na závody, při kterých holub letí z určitého místa domů. Jak jej najde, ale nikdo neví. „Ví se jen, že tu schopnost ovlivňuje slunce a geomagnetické pole," říká Novotný, který je prezident Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů.

Na jihu Moravy pomalu začíná jaro. Odstartovala už holubářská sezona?

Před několika týdny nám skončila výstavní sezona Evropskou výstavou poštovních holubů v Brně. Přípravy na závodní sezonu začínají pro pořádného chovatele už v lednu, kdy dělá preventivní kúry a vakcinaci, aby byli holubi v perfektním stavu.

Na čem pracujete právě teď?

Postup se liší chovatel od chovatele. Do půlky února musíme desinfikovat a vyčistit holubník, protože prostředí je základ úspěchu. Pak se holubi dávají do páru a začíná chovná sezona. Holubi si vytvoří vztah k partnerům a svému místu v holubníku. Tato motivace je pak základ pro závody. Tomu se říká přirozená metoda. Závodní sezona začíná 1. května. Holubi jsou po zimě zlenivělí a ztučnělí, je potřeba je dostat do varu. Trénují se postupně lety na deset, dvacet a padesát kilometrů, aby se kondice holuba mohla zlepšit. Závodní sezona končí kolem července a za tu dobu se holub může účastnit asi dvanácti závodů. Nejkratší je na sto kilometrů a nejdelší závody se u nás pořádají na tisíc kilometrů.

Jak závod poštovních holubů vypadá?

Jsou daná vypouštěcí místa, která mají svého startéra a souřadnice GPS. Každý chovatel má změřené souřadnice svého holubníku a přesnou vzdálenost od vypouštěcího místa. Tisíc nebo dva tisíce holubů se převezou na jedno místo a společně odstartují. Měřítkem je průměrná rychlost, za kterou se dostanou domů. Největšího závodu v republice se účastní pětatřicet tisíc holubů vypuštěných zároveň.

Jak rychle holubi na závodech létají?

Průměrná rychlost je kolem sedmdesáti kilometrů v hodině bez ohledu na vzdálenost. Záleží ale na počasí. Jsou extrémy, kdy protivítr výrazně holuba zpomalí, ale pokud mu fouká do zad, může průměrná rychlost vyrůst až na sto kilometrů v hodině.

Každý holub letí k sobě domů. Jak se na soutěžích kontroluje, jestli chovatel nahlásí opravdu přesný čas letu?

Devadesát procent chovatelů dává holubům čip na nohu. Při naložení do auta se zaevidují a po doletu je zaznamená čtečka umístěná poblíž holubníku. Dřív měl na sobě holub plíšek se závodním označením. Ten člověk musel vzít a strčit do speciálních hodin, na kterých se vytiskl čas doletu. Občas to bylo docela drama, když doletěli tři zároveň a bylo potřeba jednoho z nich chytit, sundat mu označení z nohy a strčit ho do hodin. Ostatní mezitím někam utekli. Teď už je to pohodlnější, sedím v klidu, holub přiletí, čtečka udělá píp a je to.

Jak často se holub při závodech ztratí?

Nikdy se nestane, že by netrefil. I když vezmete netrénovaného holuba a odvezete ho padesát kilometrů do jiného holubníku v jiné vesnici, tak se stejně vrátí domů. Není to o tréninku, je to vrozená schopnost, kterou využívali už v dávné historii například Peršané. Známá je historka o zbohatnutí rodiny Roth-schildů, která se dozvěděla díky poštovnímu holubovi o překvapivém výsledku bitvy u Waterloo, a zareagovala tak s předstihem na burze.

Proč tedy část holubů nedoletí?

Může za to bouřka, holub narazí na dravce nebo mu dojdou síly. Vysílený organismus je také snadnějším terčem pro choroby, které zdravého jedince neohrozí. Ztráty se pohybují kolem pěti a deseti procent za sezonu.

Od jakého stáří se začíná u holubů s tréninkem?

Holoubata vylíhlá v dubnu mají už od začátku srpna tréninky. Když se narodí, tak asi po pětadvaceti dnech už vylétnou na střechu, zvykají si na teritorium a poznávají okolí. Na začátku srpna jsou tak vyspělí, že se s nimi dá trénovat na pět, deset nebo dvacet kilometrů. Závody s holoubaty končí v polovině září, kdy už se létá až tři sta kilometrů. Postupně se učí odolávat stresu při přepravě, kdy ho naloží do boxu v autě a celou noc ho někam vezou.

Existuje nějaké vysvětlení pro schopnost holubů najít vždycky svůj domov?

Pokoušela se o to spousta vzdělaných lidí. Ví se, že tu schopnost ovlivňuje slunce a geomagnetické pole, ale jak přesně to funguje, není jasné.

Mají tuto schopnost i jiní ptáci?

Jsou stěhovavé druhy, které letí do zimoviště a vrací se zpět na místo, kde se pak množí. Je to davová migrace. Nevíme ale, proč někteří naši čápi letí přes Francii na sever Afriky a jiní letí přes Rumunsko a Turecko. Ale to není stejné jako holubí pud, díky kterému se z neznámého místa vrací do stejného bodu.

Co má dělat člověk, kterému na zahradě přistane holub a je viditelně oslabený?

Když začne závodní sezona, tak mi na e-mail každý den hlásí minimálně dva lidé, že našli vysíleného holuba a neví, co dělat. Jsme rádi, že jsou ochotní se o ně starat, i když se jim všude tlačí do hlavy informace o ptačí chřipce a dalších chorobách. To je přitom nesmysl, poštovní holub je vlastně vrcholový sportovec, který nemůže být nemocný. Vysíleného holuba je nejjednodušší dát do větší krabice, například od televize, udělat do ní díru a položit před ni misku s vodou. Za pár dní si odpočine a může letět dál. Ideální krmení je trocha pšenice nebo kukuřice, ne ovesné vločky nebo chleba.

Zastavují se u vás holubi od kolegů?

Přes sezonu u mě zastaví deset nebo patnáct cizích holubů, kteří se nakrmí, napijí a letí dál. Někteří chovatelé toho ale zneužívají, a když se jim holub líbí, nechají si ho ve voliéře. Z něj pak odchovávají holoubata. Mně se vrátil holub, který byl ztracený sedm let. Odletěl, když mu bylo pět a pak jako dvanáctiletý stařík přiletěl a hledal svůj budník (místo v holubníku, pozn. red.). Chovatel ho pustil, protože už byl neplodný.

Závodů se účastní jen samci?

Létají obě pohlaví, ale většinou samci. Vychází to ze způsobu motivace. Existuje takzvaná vdovská metoda, kdy se holubovi po počátečním napárování a odchování holoubat samice schová a on je týden bez ní. Žije život slaměného vdovce a těsně před tím, než ho odvezou na závod, mu jeho holubici na chvíli ukážou. Když ví, že ho doma čeká, o to rychleji letí zpátky. Tam s ní může být delší dobu a před dalším závodem mu ji zase seberou.

Není to trochu kruté?

Někdy jim to spíš závidím. Holub si žije jako svobodný mládenec, stará se jen o potravu pro sebe a aby si zalétal kolem holubníku, nemusí krmit holoubata a nemá starosti. Tato metoda je rozšířená, na běžných tratích s ní dosahuji nejlepších časů. Dá se použít i opačně, kdy se nasadí holubice, které jsou překvapivě dobré na delší vzdálenosti. Mají větší výdrž. Ty se motivují na hnízdo s vajíčkem.

V pohádkách holubi nosí psaníčka mezi dvěma zamilovanými. Dají se ve skutečnosti takhle vycvičit?

Vzkazy nosit můžou, ale vždycky jen v jednom směru. Když si budu chtít s někým napsat, tak mu musím dát nejdříve svého holuba, kterého mi on později pošle se zprávou. Holubi se dnes už pro předávání zpráv téměř nevyužívají. Naposledy létali za druhé světové války a od té doby je to jen sport. Četl jsem, že na Kubě se v odlehlejších oblastech holubi používají k přenášení volebních výsledků, ale to je asi jen novinářská kachna.

Kolik holubů máte doma?

Já jich mám 140 a z toho tak stovku na závody, zbytek na chov. Jsou i chovatelé, kteří mají čtyřicet holubů.

Jak se holubaření v České republice daří?

Naše členská základna stárne. Je to náročné na čas, peníze i místo. Málokdo je tak tolerantní, aby mu nevadilo, že se mu po střeše nebo zahradě prochází sousedovi holubi. Navíc pro mladé lidi je chov zvířat hrozně vzdálená věc. Před deseti lety jsme měli v republice 4500 členů, dnes nás je 3900. Průměrný věk je vysoký a mladí nejsou. Tedy aspoň v Evropě. Třeba v Asii zažívá holubářství velký boom.

Jak se díváte na holuby, kteří volně létají po městě?

To jsou divocí holubi. Když mi nějaký přiletí na holubník, tak ho tam netrpím, protože mi tam může zavléct nějakou chorobu. Chápu, že se jich chtějí zbavit i města. Je to ale otázka správné metody. Dost mě nadzvedla městská část Brno-Židenice, kde odsouhlasili, že na Staré osadě umožní sokolníkovi lov holubů bez časového omezení. To mi připadá drastické. Dravec holuba chytí asi tak v padesáti procentech případů. Z toho polovinu těch chycených jen zraní a oni se pak budou krvácející motat po chodníku.

Máte mezi svými holuby nějaké favority?

Chovatel může mít svého oblíbence, ale holub to tak nechápe. Pro něj jste jen člověk, který ho občas nakrmí a bere ho do ruky, což nemá rád. Holub se dá naučit, že třeba sedí na rameni a zobe kukuřice z ruky, ale chovatelé na to většinou nemají čas. Když máte špičkového závodníka, tak si ho oblíbíte snadno a nebo proto, že má zajímavý osud.

A máte takového holuba doma?

Jedna holubice se ztratila ještě mému otci a byla pryč dva roky. Pak se jednou na konci srpna vrátila. Měla zdrátované letky (peří, které umožňuje ptákům létat, pozn. red.), což znamená, že si ji někdo chtěl mermomocí nechat, a také měla v prsním svalu vstřelený brok. Říkal jsem si, to sis tedy dala, holka. Přes zimu ale přepeřila, křídla se jí obnovila a když jsem s ní další rok začal soutěžit, tak vyhrála závod v Brně. Říkal jsem jí železná, kvůli tomu drátu a broku. A také protože vyhrála závod z města Eisenach a Eisen se německy řekne železo.

Dáváte holubům jména?

Určitě, skoro všem ve vo-liéře a závodníkům. Ale má to své nevýhody, protože čím víc si toho holuba oblíbíte, tak pak ztrácíte schopnost ho nasadit na závod. Bojíte se, aby se mu něco nestalo. Je to podobné, jako když se nemají dávat jména králíkům, které si chováte na maso.

Co říká rodina na vaši zálibu?

V devadesáti procentech případů to manželky a partnerky svým mužům trpí. Rodinný život to samozřejmě omezuje, protože závodní sezona trvá od května do července a na to navazuje závodní sezona s holoubaty, která končí v září. Kdy si pak má najít holubář čas vyvézt rodinu k moři? Je to složité. Málokdy se té zálibě věnuje naplno celá rodina, spíš je to trpěná záležitost. Ale já si nemůžu stěžovat.